Nepořádnice - u vyhazování si máš říct, jestli danou věc potřebuješ k životu a u "neužitečných věcí" si řekni popravdě, jestli ti její vlastnictví přináší radost. Já mám ale ještě spoustu věcí, u kterých si na tyhle otázky odpovím kladně, ale pak se stane co to včera - zapálila jsem františka na skleněné podložce na svíčku - k ní mám citový vztah

Dostala jsem ji od kamarádky, když jsem byla na první mateřské, trávily jsme spolu spoustu času u káviček s miminama a byla to moc hezká doba, na kterou vzpomínám. Nicméně, ta podložka je už taková přešlá, ani se mi moc nelíbí, dlouhá léta ji pořád nějak přestrkávám v šuplíku se svíčkama, tn kvůli ní nejde zavřít, no ale vyhodit jsem nedokázala . A včera pod tím horkým františkem praskla. A já jsem si uvědomila, s jakou úlevou ji házím do koše. Že už od ní konečně mám pokoj. MOhla jsem ji před lety postavit k popelnicím nebo dát na nějaký psí bazárek a mohla jsem mít pokoj. Takže já si teď přidávám ještě další otázku, která u mě změní dost věcí - uleví se mi, když tu věc spotřebuju, vyhodím nebo se jí nějak zbavím?
Dala jsem takhle pryč skleněné hluboké talíře - vezmu je k nám do školky, tam pořád chybí- mám je schované dva roky ve spíži, dala by se na ně dát hezká vánoční nebo jiná výzdoba, anebo, kdyby k nám přišlo třeba 30 lidí na oběd s polévkou, tak už by mi nestačily talíře a tyhle by se hodily. zkrátka, už je asi nevyužiju

A ulevilo by se mi, kdyby jednou ve spíži zazněla rána, talíře spadly a já je mohla smést do kontejneru.
Nevyhazuju nikdy nic jen tak - všechno jde někomu dalšímu, kdo to může použít. A zásadní je nepouštět další krámy do domu. Doporučuju stránky ZERO WASTE - to je hodně inspirativní. Každou věc, kterou si chceš novou koupit, nechat třeba týden odležet a pak , jestli ji fakt chceš, se pro ni vrátit. Já třeba o sobě vím, že nakupuju dost impulzivně a mám s tímto problém.
Miluju hubnutí a ploché břicho.