úsměv, dámy :-)

Co se do ostatních rubrik nehodí

úsměv, dámy :-)

Příspěvekod Jana76 » 0, 24. březen, 2009, 2:01 pm

Brečela jsem smíchy ..... stojí to za to :D :lol: :D :lol:

Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje.

Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni zastaví jeho šéf.
ŠÉF???
Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být v pořádku a nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí žádnou chybu. A taky jsem se chtěla vytáhnout... Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako andílci. Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly hlasitým vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů.
Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozval u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v domnění, že je to manžel, houkla přes rameno: "Vyzout a uklidit boty!Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu."
Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku.
"Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela."
Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá jako rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal.
Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první chvíli vůbec nic závadného na jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět myšlení naskočilo, bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to stát a tupě zírat na stůl před šéfa. Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i maso, a to celé rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout oči k panu "Nejvyššímu", byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda, odmítl. Tou polévkovou lžící tu "šlichtu" snědl a ještě zdvořile poděkoval.
Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo. Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela.
Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech stavbách v širokém okolí.
Šéf prý to líčil na poradě takhle:
"Zazvoním, otevřou se dveře, a než stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd. Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání - asi abych paní domu neupatlal ubrus - polívkovou lžíci - nejspíš abych si příborem neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k Martinovi! Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!"

Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby, když u nás obědvali, neodpustili narážky typu:
Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš?
Hele, chlapi, už jsem velkej, dostal jsem příbor!
Prostírání s kačenkou by nebylo?
A už od dveří řvali: "Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!"
Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem.
;)
Jana76
 
Příspěvky: 240
Registrován: 0, 16. září, 2008, 6:04 am
Bydliště: Ostrava

Re: úsměv, dámy :-)

Příspěvekod HanaK » 0, 24. březen, 2009, 2:24 pm

Prosím hned do nadpisu přidat upozornění, že si to nemám číst v práci a nemám u toho pít kafe :lol: Blbě se vysvětluje, co je na mé práci tak zábavného...
Uživatelský avatar
HanaK
 
Příspěvky: 509
Registrován: 0, 15. září, 2008, 7:07 am
Bydliště: Frýdlantský výběžek

Re: úsměv, dámy :-)

Příspěvekod Martina1 » 0, 24. březen, 2009, 2:34 pm

Dneska mám depku, přečetla jsem si hodně smutné povídání jedné maminky o své malé holčičce, takže bulím od rána jak želva a říkám si, jak je to na světě nespravedlivě zařízeno :cry: Navíc na střechách ráno sníh, přes den taky občas zasněží a sluníčko vyleze jen jakoby chtělo říct, že už je na něho sice čas, ale do téhle zimy se mu teda ještě nechce, a já tiše trpím, potřebuju teplo a kytičky a sluníčko, jinak vnitřně za chvíli umřu :( a k tomu jsme včera s DF měli takový rozvážný rozhovor. Kdybych byla pečlivější a důslednější, tak by se nic takového probírat nemuselo, já měla vše v pořádku a klid na duši; stydím se za sebe :? ale už se stalo, teď musím řešit tuhle situaci a přijdu přitom o pár velkých peněz. Ale i když to pro DF nebylo asi příjemné zjištění, přesto se na mě usmál, objal mě a povídá mi: "Beruško, jsme přeci spolu v dobrém i ve zlém". A já vím, že mě v ničem nenechá, bude se se mnou ještě víc uskrovňovat a budeme ještě víc škudlit, aby bylo vše zase v pořádku. Ale v tu chvíli mi ten úsměv tak pomohl, tak mi dodal sílu, že to všechno zvládnu a hned mi bylo líp. Příště už nic odkládat nebudu, i když se mi do toho nebude chtít, a už nebudu říkat: to počká do zítra.
Říká se, že smích léčí, sice nevyléčí všechno, ale aspoň pomůže na chvíli zapomenout na to, co se nám zrovna nevyvedlo, nepodařilo nebo nás potkalo, a úsměv pohladí. Je to tak, holky, úsměv dělá divy.
A s chutí jsem se příběhu zasmála, i když mám tu depku.
ObrázekObrázek
ObrázekObrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martina1
 
Příspěvky: 635
Registrován: 0, 18. říjen, 2008, 1:33 pm
Bydliště: Jihočeský kraj

Re: úsměv, dámy :-)

Příspěvekod javor » 0, 24. březen, 2009, 2:39 pm

HanaK píše:Prosím hned do nadpisu přidat upozornění, že si to nemám číst v práci a nemám u toho pít kafe :lol: Blbě se vysvětluje, co je na mé práci tak zábavného...

jo a ještě před čtením se jít vyčůrat :lol: :lol: :lol:
javor
 
Příspěvky: 45
Registrován: 0, 15. září, 2008, 7:56 am

Re: úsměv, dámy :-)

Příspěvekod dadaz » 0, 24. březen, 2009, 3:00 pm

nadhera, tecou mi u toho slzy a dite se na mne hodně podezíravě díva:-))
Naposledy upravil dadaz dne 0, 24. březen, 2009, 4:31 pm, celkově upraveno 1
Obrázek
Obrázek
Když je prázdná a čistá kuchyňská linka, je uklizený celý byt, nebo určitě je uklizená kuchynská linka:-)
dadaz
 
Příspěvky: 156
Registrován: 0, 3. leden, 2009, 6:11 pm

Re: úsměv, dámy :-)

Příspěvekod Katty » 0, 24. březen, 2009, 3:46 pm

Opravdu veselý příběh :D . Hned mi to zvedlo náladu ;) , kterou mi kazí kašel dětí a počasí :? , ve kterém by ani psa nevyhnal. Tedy chvílemi vykukuje sluníčko, ale jen malinko. :)
Smála jsem se :lol: :lol: :lol: až mi tečou slzy , opravdu příběh ze života... :P
Katty
 
Příspěvky: 112
Registrován: 0, 9. říjen, 2008, 9:35 am

co mají společného muži a psi ?

Příspěvekod divná » 0, 24. březen, 2009, 5:31 pm

1. Oba zabírají příliš mnoho místa v posteli.
2. Oba mají iracionální obavy z vysavače.
3. Oba si značkují své území.
4. Ani jeden vám neřekne co je trápí.
5. Čím jsou menší tím více mají sklon být nervózní.
6. Ani jeden po sobě neumývá nádobí.
7. Oba pouštějí větry nahlas.
8. Ani jeden z nich si nevšimne když máte nový účes.
9. Oba se rádi vytahují.
10. Oba podezdřívají pošťáka.
11. Nikdy nepochopíte co vidí na kočkách.
divná
 
Příspěvky: 4
Registrován: 0, 7. únor, 2009, 9:44 pm
Bydliště: Bavorov

Re: úsměv, dámy :-)

Příspěvekod marketecka » 0, 2. duben, 2009, 6:59 pm

ahoj příspěvěk od Jany je super... :D už jsem se dlouho nepobavila :lol: já to nechápu jakto že ženy když jsou tak pozorné tak potom při extra situaci takhle vybouchnou :lol: fakt zajímavý...
marketecka
 
Příspěvky: 92
Registrován: 0, 28. září, 2008, 8:33 pm

Hledá se matka

Příspěvekod Aliba » 0, 20. leden, 2010, 6:23 pm

Příjmeme starostlivou osobu se skvělými zkušenostmi v mezilidských vztazích a nevyčerpatelnou energií jako osobní asistentku, učitelku, trenérku, kojnou, kuchařku, uklízečku, osobní nákupčí, organizátorku a také jako ženu schopnou utírat zadečky malým bezmocným stvořením. Ideální kandidátka musí mít svatou trpělivost, hroší kůži, musí umět držet jazyk za zuby a skvěle organizovat čas.
Pracovní doba: 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, smlouva minimálně na 18 let.
Plat:0,000,000,-Kč
Výhody: auto

Kdo by se proboha dobrovolně ucházel o takovou práci?
My všechny, přece.
Uživatelský avatar
Aliba
 
Příspěvky: 1464
Registrován: 0, 12. říjen, 2008, 3:27 pm
Bydliště: v nočníku


Zpět na Povídání jen tak

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků