Odvaha k rizeni auta

Co se do ostatních rubrik nehodí

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod Allegra-17 » 0, 20. prosinec, 2013, 9:42 pm

No, mluvíte mi z duśe. mám řidićák taky asi6 let, ale dělala jsem ho až pár let po 40, což je poznat, jak říkal i ućitel v autośkole. člověk už nemá tu odvahu do riskování. Nicméně jsem se rozjezdila docela dobře i po Brně, bohužel vždycky s manželem, protože jet sama, to mám blok. co když bude situace, kterou nedokážu vyřeśit, i třeba jenom ťukanec, natož něco horśího. Navíc bych potřebovala být na silnici úplně sama, protože mám děs, že na mě zas bude někdo troubit (podotýkám, že si i troubení na jiné lidi vztahuju vždycky na sebe a přemýślím, co jsem udělala śpatně). Jednoujsem jela krásně asi 8 hodin po 'brně i s tchýní a manželem, a ona udělala tu chybu, že před zabočením na náś parkovací nájezd mě pochválila. No konec, v tu ránu se mi roztřásly ruce a buchla jsem s autem do zábradlí. Prostě ve mě to napětí bouchlo. Od té doby jsem za tím neseděla, ale pořád to plánuju. Četla jsem, že je dobré mít vedle sebe na sedaćce třeba nějakou hraćku nebo něco, co vám nahrazuje tu osobu, která vedle vás nesedí, ać byste ráda a s tou hraćkou prostě můžete vést hovor, jak a kudy pojedete. taky jsem si vśimla, že když jsem jezdila s autem, kde bylo rádio, ślo mi to líp, než když tam bylo ticho a byla jsem ponechána vlastním děsivým myślenkám a obavám. Toť má zkuśenost, až teď v zimě dostanu odvahu a sednu za to, dám vědět, co to se mnou po třech letech zase udělalo :D
Allegra-17
 
Příspěvky: 4
Registrován: 0, 15. prosinec, 2013, 8:03 pm

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod martinaaa » 0, 16. leden, 2014, 12:21 am

S tou hrackou tozni dobre, asi to vyzkousim taky.pokousim se jezdit pravidelne, stejnemi to porad chcipa na krizovatkach, nebo na mne troubej.
martinaaa
 
Příspěvky: 1027
Registrován: 0, 21. listopad, 2012, 10:38 am

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod Filomena » 0, 16. leden, 2014, 1:09 am

Z toho si nic nedělej a nenech se znervórnit. A až přijde den - a ten přijde - že budeš mít chuť také na někoho zatroubit a poklepat si na čelo, tak si vzpomeň, že jsi měla kdysi také takové potíže.
A HLAVNĚ - milé dívky - nežijte v představě, že muži mají patent na ježdění autem. Připomeňte jim Elišku Junkovou. Ženská oproti mužskému musí jezdit hlavou - to byla její zásada. Nechte ty pány tvorstva ať si myslí co chtějí, ale hlavně si do toho nenechte kecat. Nejste o nic horší než oni, jen máte méně praxe. A jezděte hlavně samy. Dejte na mně, starou dámu (68), která jezdí od mládí a které ještě dnes v tomto věku nedělá potíže za jakýchkoliv okolností odjet za den 300 - 400 km mimo dálnice. Riskovat ovšem nesmíte! Vždy jezdit na jistotu ať si okolí říká co chce. To Vás nesmí vyvádět z míry. Všichni kdysi začínali a také jim to nějaký čas trvalo, než se z nich skuteně stali řidiči. Žádný mužský se nenarodil s volantem v ruce. Takže klid a nebát se. Jezdit mimo dopravní špičku a hlavně v klidu. Nenechat se ničím a nikým vyprovokovat tak, abyste nezvládaly situaci. Raději přijet o 1/4 hodiny později než nepřijet vůbec a skončit v nemocnici nebo na hřbitově. A nějaký ten šrám na blatníku od špatného zacoouvání stojí pořád méně, než zlámaná noha. Je to pořád jen auto a Vaše zdraví má větší cenu. Takže pravidelně jezdit, nenechat si do toho kecat a nenechat se znervóznit. A držím palce. Jednou přijdou doby, kdy si budete sedat za volant, abyste si odpočinuly. V autě je totiž pánem řidič a má nárok na všechny ohledy a od všech. Nemusí si s nikým povídat a nikomu odpovídat, protože má odpovědnost za "náklad", který veze - živý i mrtvý..
Uživatelský avatar
Filomena
 
Příspěvky: 184
Registrován: 0, 9. květen, 2013, 8:56 pm

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod treperenda » 0, 16. leden, 2014, 1:15 am

Amen!
Miluju hubnutí a ploché břicho.
treperenda
 
Příspěvky: 1729
Registrován: 0, 22. říjen, 2010, 10:18 am
Bydliště: Lont u Brna :o)

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod garfield » 0, 16. leden, 2014, 8:10 am

:thank_you: :good: :s11651:
Uživatelský avatar
garfield
 
Příspěvky: 383
Registrován: 0, 21. srpen, 2011, 8:20 am

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod martinaaa » 0, 16. leden, 2014, 9:02 am

To bylo krasne napsane.
martinaaa
 
Příspěvky: 1027
Registrován: 0, 21. listopad, 2012, 10:38 am

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod jane » 0, 18. leden, 2014, 10:07 am

Filomenko..krasně napsane. Mam taky řidičak, ale jezdim fakt jen, když musim.Raději nechavam řidit DH.Když jedeme spolu, tak mě dost znervoznuje jeho komentovani, jak řidim.Když byl manžel v nemocnici a musela jsem pro neho jet do okresniho města, tak jsem proste sedla za volant a jela, nebyl čas na nějake premysleni, jestli to zvladnu nebo ne, tak asi tak :derisive:
Uživatelský avatar
jane
 
Příspěvky: 1787
Registrován: 0, 28. říjen, 2013, 1:48 pm
Bydliště: jizni morava

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod Filomena » 0, 18. leden, 2014, 11:30 am

miciqx píše:filomenko, krásně jsi to napsala a že ti poradila Eliška unková? bledá závist mnou cloumá, je mi moc líto, že tu paní jsem nezažila (teda zažila, ale rozum jsem tehdá ještě neměla, natož mít to štěstí potkat se s ní), to je pro mne osobnost s velkým "O"


Na tohle jsem zapomněla před časem odpovědět. - S Eliškou Junkovou se znal už můj otec, oba byli členy Svazu veteránů závodníků. Osobně jsem se však s ní poznala až s mým druhým mužem, který 14 dní po naší svatbě v r. 1990 se stal prvním presidentem Československého klubu historických vozidel (později jen českého) a byl jím 10 let. Chodívali jsme k ní do Úvozu (pro mimopražské: pokračování Nerudovy ulice nahoru směrem ke Strahovu) kde bydlela v budově švédského velvyslanectví a měla samostastný vchod přímo z ulice. Byla to kouzelná stará dáma. Uměla asi 5 jazyků (jeden večer jsem jí do telefonu swylšela mluvit rovnou čtyřmi), krásně hrála na klavír, ale když jsem se zmínila o ručních pracích, začala se smát a oznámila mi, že když jí dá někdo do ruky jehlu, že dostává horečku a je schoipná si s ní ublížit. Vzpomínám si, jak mě učila máslem mazat chlebíčky. Měla na to svůj systém a kdykoliv nějaké chlebíčky dělám, vždycky si na to vzpomenu. A každý večer si dávala jedno pivo na noc. - Dovedla moc zajímavě vyprávět. Protože byla mrňavá, v době své závodní činnosti si nechávala u čalouníka ušít do auta jakési "křeslo" do sedadla, aby měla pevný posaz a dosáhla dobře na volant a pedály. Bylo toho hodně o čem jsme si povídali, ale nikdy přímo neprozradila, kdo jí tehdy při Targa Florio na Sicílii nechal navalit ty balvany na silnici, přestože to věděla. Ovšem z jejích náznaků to bylo možné vydedukovat. Tomu to do roka spočítala spravedlnost tam nahoře. To už je ale historie. :d_sunny:
Uživatelský avatar
Filomena
 
Příspěvky: 184
Registrován: 0, 9. květen, 2013, 8:56 pm

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod garfield » 0, 19. leden, 2014, 4:30 pm

Filomena píše:
miciqx píše:filomenko, krásně jsi to napsala a že ti poradila Eliška unková? bledá závist mnou cloumá, je mi moc líto, že tu paní jsem nezažila (teda zažila, ale rozum jsem tehdá ještě neměla, natož mít to štěstí potkat se s ní), to je pro mne osobnost s velkým "O"


Na tohle jsem zapomněla před časem odpovědět. - S Eliškou Junkovou se znal už můj otec, oba byli členy Svazu veteránů závodníků. Osobně jsem se však s ní poznala až s mým druhým mužem, který 14 dní po naší svatbě v r. 1990 se stal prvním presidentem Československého klubu historických vozidel (později jen českého) a byl jím 10 let. Chodívali jsme k ní do Úvozu (pro mimopražské: pokračování Nerudovy ulice nahoru směrem ke Strahovu) kde bydlela v budově švédského velvyslanectví a měla samostastný vchod přímo z ulice. Byla to kouzelná stará dáma. Uměla asi 5 jazyků (jeden večer jsem jí do telefonu swylšela mluvit rovnou čtyřmi), krásně hrála na klavír, ale když jsem se zmínila o ručních pracích, začala se smát a oznámila mi, že když jí dá někdo do ruky jehlu, že dostává horečku a je schoipná si s ní ublížit. Vzpomínám si, jak mě učila máslem mazat chlebíčky. Měla na to svůj systém a kdykoliv nějaké chlebíčky dělám, vždycky si na to vzpomenu. A každý večer si dávala jedno pivo na noc. - Dovedla moc zajímavě vyprávět. Protože byla mrňavá, v době své závodní činnosti si nechávala u čalouníka ušít do auta jakési "křeslo" do sedadla, aby měla pevný posaz a dosáhla dobře na volant a pedály. Bylo toho hodně o čem jsme si povídali, ale nikdy přímo neprozradila, kdo jí tehdy při Targa Florio na Sicílii nechal navalit ty balvany na silnici, přestože to věděla. Ovšem z jejích náznaků to bylo možné vydedukovat. Tomu to do roka spočítala spravedlnost tam nahoře. To už je ale historie. :d_sunny:


Buď tak hodná a prozraď nám ten trik na mazání chlebíčků :give_heart: :grin: :give_rose: :give_rose:
Uživatelský avatar
garfield
 
Příspěvky: 383
Registrován: 0, 21. srpen, 2011, 8:20 am

Re: Odvaha k rizeni auta

Příspěvekod Filomena » 0, 20. leden, 2014, 2:55 am

Ona to zase taková věda není. Eliška mě poučila, že když na chlebíček se dává velká obloha, že veka se nemaže tak, cit: "jako na chleba s máslem, který nám dávala maminka", ale jen slaboučká vrsta. A aby byla opravdu slabá, tak se máslo nechá mimo lednici trochu změknout a pak se na něj kolmo postaví rovný nůž a tím postaveným nožem se táhne jako hrablem a sjede se jím tenká a široká hoblina, která se rozmázne na chlebíček. - TaK: doufám, že jsem to názorně popsala, líp to neumím.
Právě teď se mi před očima v té situaci znovu objevila ta malá čiperná osůbka, ale velká svou osobností. Koukala ke mně nahoru a vysvětlovala mi to tak vážně, jako by mě učila jak vyrobit zlato.
Nedá mi to, abych ještě něco o ní nepřidala: když jsem k ní prvně přišla, viděla jsem v jejím bytě diplom pro "majitelku kachního království". Dlouho jsem se rozmýšlela, ale pak jsem se na to království přece jen zeptala. Tenhle diplom dostala kdysi Eliška od kolegů závodníků, protože měla ráda kachny. A když jsem se jí zeptala proč zrovna kachny, vážně mi vysvětlila, že " kachna je inteligentní pták. Tu když vidíte u silnice, tak půjde i s kachňaty pořád po jedné straně a ne jako ta pitomá slepice, která Vám v poslední chvíli vběhne pod kola." A proto prý všude kachny hájila. - Byla velkou milovnicí a nositelkou klobouků. Když k ní člověk vešel do úzké dlouhé předsíně, uviděl po levé straně dlouhou polici plnou klobouků různých barev a tvarů. A k nim patřil vždy nezbytný šáteček na krk. Když jsme ji někdy pozvali na Aerozávody do vrchu Nerudovkou, vždyckky velice ráda přišla. A já jsem jí vždy byla jako žena tzv. k ruce. Bylo už jí kolem 90 let a my jsme si jí hýčkali jako talisman. Depo bylo u Černínského paláce a Eliška procházela mezi auty a komentovala jednotlivé automobily. Klidně řekla, co by na některém autě nemělo být a proč, ale tak, že se nikoho nedotkla a neurazila. Byla to dáma každým coíulem a co víc, byla úžasný diptolomat. Měla hlavu na pravém místě a přestože její vlastní závodní kariéra nebyla moc dlouhá (po smrtelné havárii jejího manžela přestala v 27 letech závodit), u Bati se naučila vyrábět pneumatiky, dostala automobil a vyrazila do světa ty pneumatiky prodávat. U Bati totiž každý prodejce musel umět tu věc, kterou prodával, také vyrobit. Měla i v tom dost velký úspěch a zároveň procestovala i velký kus Asie. - No jo, to už je všechno historie. Až naskenuji fotky s ní, tak sem nějaké dám.
Uživatelský avatar
Filomena
 
Příspěvky: 184
Registrován: 0, 9. květen, 2013, 8:56 pm

PředchozíDalší

Zpět na Povídání jen tak

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron