Dětský psycholog?

O dětech a nejen o tom, jak zvládají nebo nezvládají úklízení :)

Dětský psycholog?

Příspěvekod verusa » 0, 18. říjen, 2011, 9:04 am

Holky jsem na mrtvici. Máme doma 5 letého klučinu a 2,5 letou cácorku. Syn je ve znamení raka - velice vnímavý, citlivý, srandista (bordelář), ale poslední dobou strašně ukňouraný. Jakmile se na něho zvýší hlas (což bohužel DH dělá poslední dobou dost často, protože to fňukání už nějak nemůže ustát a tím se to samozřejmě ještě stupňuje) nebo není po jeho, popřípadě mu sestřička něco zboří) tak začne brčet jak o život. Nejhorší je, že se u něho začaly projevovat tiky (krči ramena, jako když ho vzadu na krku něco škrábe - přitom tam nic nemá), kouše si nehty (ale to už strašně dlouho). No a tak jsem z toho tak vynervovaná, prořád přemýšlím jestli to je "jen" nervama tudíž nějaká dětská neuróza, už si říkám, že je nejvyšší čas s tím něco dělat, aby mu to nezůstalo. Jenomže netuším kam s ním zajít. K dětskému lékaři? Nebo sehnat nějakýho dětskýho psychologa (žádnýho neznám, kde ho najít?) Hloupý je, že už se kvůli tomu začínáme hádat i s DH, já jsem pro to udržet doma co nejvíc klid a vše se snažit řešit klidnou cestou, DH to chvíli vydrží a pak stejně vylíne (je tak trochu cholerik). :dash1: :dash1: :dash1:
verusa
 
Příspěvky: 93
Registrován: 0, 24. únor, 2011, 2:49 pm

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod Martina » 0, 18. říjen, 2011, 10:16 am

Synovi bude 6 a už půl roku je ukňouranej, mrčí, hlavně když je unavenej. Vysledovala jsem, že když je doma, nemusím ho ráno budit, tak je to v pohodě. Ale jinak - když má večer uklidit hračky, tak už se dopředu nervuju, že zase bude kňourat, oblíkání to samé, pokud mu dcera něco řekne, tak kňourá a teď ji začal bít... manžel je z toho taky na nervy, hukne na něj nebo si z něj dělá srandu, že půjde do ZOO dělat vlka. Takže kromě toho, že je dcera starší, tak je to v bleděmodrém jak u vás. Zatím jsem to neřešila, mluvila jsem o tom s paní logopedkou a možná by to mohlo být tím, že mu odešel kamarád ze školky do školy letos a on si tam nemá moc s kým hrát (bádali spolu nad mapama, vesmírem,...), zatímco ostatní kluci spíš střílejí, gormiti a tak, takže se ve školce otravuje, má holt jiné zájmy. O prázdninách, když byl doma, tak to bylo o takových 70 % lepší. Tak třeba je to věkem.
Martina
 
Příspěvky: 154
Registrován: 0, 15. září, 2008, 8:37 am

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod velva » 0, 18. říjen, 2011, 11:09 am

verusa - já tedy myslím, že máš pravdu.S tím klidem doma a řešit vše v klidu.To vám určitě doporučí i ten psycholog. Z toho co píšeš je vidět, že syn neumí zvládat emoce a když na něj tvůj drahý křikne, tak se to ani nenaučí.Takže možná si nejprve v klidu toto vyjasnit.
Psychologa( nebo aspon chytré knížky) bych vyhledala.
Náš Matýsek( 6 let) měl taky s tímto problémy.Vztekal se, plakal nahlas, když nebylo po jeho.Z emočních důvodů máme i odklad školní docházky.Byl šikovný, chytrý, ale neúspěch nesl velmi bouřlivě.
Ale neboj, lepší se to.Chce to klid hlavně z tvé strany (velké sebeovládání, i tomu nás učí naše děti).
A objímat, chválit.
velva
 
Příspěvky: 1358
Registrován: 0, 20. červenec, 2009, 9:38 am

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod verusa » 0, 18. říjen, 2011, 1:28 pm

Minulý týden jsem dala DH návrh, že zkusíme fakt nekřičet a nevylítnout (nemohla jsem mu přímo říct, že to hlavně dělá on :P - znáte chlapy, urazil by se). Já samozřejmě taky nejsem svatoušek a občas vylítnu nebo jsem nervozní, ale snažím se to krotit a nebo když je to fakt neprávem, tak za prckama příjdu a omluvím se a vysvětlíme si to. DH taky vidí, že to není v pořádku, ale prostě i když mi to odkýve, že se bude krotit, tak když nastane daná situace ,tak to většinou stejně neustojí (sem tam jo, to bych nebyla na něho spravedlivá). No a syn, když na něho taťulda zařve, se rozbrečí a přiběhne za mnou, no a pak babo raď, jak se mám zachovat já? Vím, že DH řvát nemusel a mohl to vyřešit jinak, ale nemůžu jít kvůli výchově a zachování autority otevřeně (ani skrytě :) )proti němu. Na druhou stranu syn přijde za mnou a hledá u mě oporu, tak jak z toho ven? :beg: :beg: :beg: Někdy mám 100 chutí zabouchnout za vším dveře a :beach: :beach: :beach: Sehnala jsem dětskou psycholožku, ale jdeme k ní až za měsíc, tak uvidíme, snad se doma do té doby nepozabíjíme :lol: :lol: :lol:
verusa
 
Příspěvky: 93
Registrován: 0, 24. únor, 2011, 2:49 pm

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod verusa » 0, 18. říjen, 2011, 9:13 pm

Kinziologii? Vím, že něco s tímto názvem existuje, ale zatím nějak netuším, o co se jedná. Můžeš mi to přiblížit?
verusa
 
Příspěvky: 93
Registrován: 0, 24. únor, 2011, 2:49 pm

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod treperenda » 0, 18. říjen, 2011, 9:48 pm

Já do toho nechci nikomu kecat, ale nám logopedka řekla, že buď můžeme hodit z prachy z okna nebo jít na kineziologii - vyjde to prý nastejno.
Jinak náš nejstarší je velice výbušný od malinka. V průběhu jeho krátkého života - 7let :lol: - se to proměňuje, ale za poslední rok se hodně zlepšil. On na veřejnosti byl vždycky jako beránek, všude platí za velice klidné a poslušné dítě, ovšem byly doby, kdy na veselé a vlídné pobídnutí, aby se ráno po vyspání převlékl do tepláků a pak si dáme nějakou dobrou snídaňku, reagoval hysterickým výbuchem, řevem, atp . VYzkoušeli jsme vše od ingnorace, pevného odmítnutí těchto scén, láskyplného objetí, všechno marno. Útěchou ti budiž, že se z toho asi opravdu vyroste. Jak dozraje nervová soustava, urovná se spousta věcí. Ale samozřejmě to nelze jen tak nechat a čekat, až kluk vyroste. Nám pomáhalo dodržování režimu, NEPŘETĚŽOVÁNÍ - to bylo opravdu důležité. Dnes je těžké odolat lákadlům v podobě nejrůznějších zájmových aktivit, kroužků, plavání, cvičení, společenských událostí, atrakcí apod. Opravdu jsme vysledovali, že stačí aby jsme absolvovali dvě divočejší návštěvy u kámošek, divadlo ve školce , přijela babička a jednou se šlo později spát a na konci týden kluk "jel" jak tygr. Naopak prospíval pobyt v přírodě, lese zejména, pohodička doma ,... To že na něj muž řve, jistě není dobře, na druhou stranu já jsem taky impulzivnější, a když někdo ječí, až mi bubínky praskají, kvůli tomu, že má na chvíli odložit lego a jít se naobědvat a je to patnáctý bezdůvodný incident toho dne , člověk prostě taky vylítne, i když ví že je to špatně. Být vámi, tak bych rozhodně vyhledala odbornou pomoc. Už kvli těm tikům, které by mě znepokojovaly. Ale nemusí nic znamenat. Chlapeček je asi celkově citlivější - náš zase několik let silně koktal. Znám kluka, u kterého se také začaly projevovat tiky , matka se hroutila a po vyěšetření na neurologii a celkovém vyšetřaní se ukázalo, že kluk měl nějakou poruchu páteře, která to způsobovala - stačilo nějkaý cvičení na záda a byl klid. Každopádně je to rozhodně ukazatel, že něco není v pořádku.
Ještě můžete pomoci braním Pangaminu - b komplex, který pomáhá vyzrávání nervové soustavy. taky jsme brali nějaké tablety z kozlíku lékařského, ten taky posiluje NS. my jsem kvůli balbuties navštěvovali i psychiatričku, která nám nabídla i nějkaou medikaci, ale tu jsme rozhodně odmítli. Vystačili jsme s přírodou :D Přeju hodně sil a zdraví!!!
Miluju hubnutí a ploché břicho.
treperenda
 
Příspěvky: 1729
Registrován: 0, 22. říjen, 2010, 10:18 am
Bydliště: Lont u Brna :o)

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod Kornoutka » 0, 19. říjen, 2011, 2:46 pm

Asi to opravdu souvisí s věkem. Máme doma něco podobného ;) Synovi jsou 4 roky a dokáže dělat neuvěřitelné scény. Nejhorší je, že si s tím nevíme rady, v tu chvíli nic nepomáhá. Ve školce by si to ale nedovolil, uvědomuje si, že je to hrozné a nechce, aby to někdo věděl. Dělá to prostě jen doma. Spouštěče jsou jak píšou holky - vyrušení z činnosti, ranní spěch, únava.
Připisuji to tomu, že jsem teď strávila 3 a půl měsíce v nemocnici (rizikové těhu + předčasný porod). Navenek nesl celou situaci dost statečně, někdy mi v nemocnici říkal, že je mu večer smutno, tak jsme si o tom povídali. Vím od manžela, že občas plakal. Muselo to pro něj být těžké. Nejhorší bylo, že se choval tak "dospěle", chápavě a pak se najednou objevily tiky. U nás to bylo nekontrolovatelné mrkání očiček. DH s ním šel k pediatričce. Ta řekla, že je toho na něj moc - maminka v nemocnici, narození brášky a k tomu ještě operace nosních mandlí. Doporučila sirup Sedalii. Dostával jen 1 lžičku denně a opravdu to moc pomohlo.
Takže teď nemrká, ale vyrvál je na denním pořádku :dash1: Zkusím kouknout na tu kineziologii, také o tom nic nevím. Budu ráda za každý postřeh, jak si s tím poradit :s344:
Kornoutka
 
Příspěvky: 117
Registrován: 0, 15. září, 2008, 10:53 pm

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod Martina » 0, 19. říjen, 2011, 5:04 pm

kornatovska píše:Asi to opravdu souvisí s věkem. Máme doma něco podobného ;) Synovi jsou 4 roky a dokáže dělat neuvěřitelné scény. Nejhorší je, že si s tím nevíme rady, v tu chvíli nic nepomáhá. Ve školce by si to ale nedovolil, uvědomuje si, že je to hrozné a nechce, aby to někdo věděl. Dělá to prostě jen doma. Spouštěče jsou jak píšou holky - vyrušení z činnosti, ranní spěch, únava.
Připisuji to tomu, že jsem teď strávila 3 a půl měsíce v nemocnici (rizikové těhu + předčasný porod). Navenek nesl celou situaci dost statečně, někdy mi v nemocnici říkal, že je mu večer smutno, tak jsme si o tom povídali. Vím od manžela, že občas plakal. Muselo to pro něj být těžké. Nejhorší bylo, že se choval tak "dospěle", chápavě a pak se najednou objevily tiky. U nás to bylo nekontrolovatelné mrkání očiček. DH s ním šel k pediatričce. Ta řekla, že je toho na něj moc - maminka v nemocnici, narození brášky a k tomu ještě operace nosních mandlí. Doporučila sirup Sedalii. Dostával jen 1 lžičku denně a opravdu to moc pomohlo.
Takže teď nemrká, ale vyrvál je na denním pořádku :dash1: Zkusím kouknout na tu kineziologii, také o tom nic nevím. Budu ráda za každý postřeh, jak si s tím poradit :s344:


s tou sedalii mě to nenapadlo, ještě ji máme, dcera ji dostala, když šla do první třídy. ´Brala to tak strašně vážně tu školu, že nemohla usnout. Asi 2 měsíce brala sirup a spravilo se to. Děkuji za postřeh. Dnes jsme měli náročnější den, tak čekám krizovku, ale bohužel to jinak nešlo.
Martina
 
Příspěvky: 154
Registrován: 0, 15. září, 2008, 8:37 am

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod treperenda » 0, 19. říjen, 2011, 10:13 pm

kornatovska píše:Asi to opravdu souvisí s věkem. Máme doma něco podobného ;) Synovi jsou 4 roky a dokáže dělat neuvěřitelné scény. Nejhorší je, že si s tím nevíme rady, v tu chvíli nic nepomáhá. Ve školce by si to ale nedovolil, uvědomuje si, že je to hrozné a nechce, aby to někdo věděl. Dělá to prostě jen doma. Spouštěče jsou jak píšou holky - vyrušení z činnosti, ranní spěch, únava.
Připisuji to tomu, že jsem teď strávila 3 a půl měsíce v nemocnici (rizikové těhu + předčasný porod). Navenek nesl celou situaci dost statečně, někdy mi v nemocnici říkal, že je mu večer smutno, tak jsme si o tom povídali. Vím od manžela, že občas plakal. Muselo to pro něj být těžké. Nejhorší bylo, že se choval tak "dospěle", chápavě a pak se najednou objevily tiky. U nás to bylo nekontrolovatelné mrkání očiček. DH s ním šel k pediatričce. Ta řekla, že je toho na něj moc - maminka v nemocnici, narození brášky a k tomu ještě operace nosních mandlí. Doporučila sirup Sedalii. Dostával jen 1 lžičku denně a opravdu to moc pomohlo.
Takže teď nemrká, ale vyrvál je na denním pořádku :dash1: Zkusím kouknout na tu kineziologii, také o tom nic nevím. Budu ráda za každý postřeh, jak si s tím poradit :s344:


Já taky cítím počátek těch hlubších potíží v mém pobytu v porodnici. Trvalo to sice jen pět dní, ale stejně cítím, že tam se něco stalo, co nejde změnit. Marťa bráchu miloval od počátku, nežárlil, mají opravdu super vztah, ale holt byl svržen z trůnu jedináčka a zatřáslo t o s ním. Paradoxně jsem dnes vděčná za to koktání, protže nás to donutilo, hosně se sobě navzájem věnovat, oba jsem si prošli krizí - já pochopitelně nešťastná, jak se mu v životě povede s takovou vadou, on zoufalý, že nemůže pořádně mluvit, tak jak by chtěl... A tahle kolize, to společně nesené neštěstí, plus samozřejmě ten praktický dopad, že jsem s ním musela cvičit , docházet na logo, a víc se mu věnovat, to nakonec vyůstilo ve zlepšení našeho vztahu, zmírnění vzteklých výbuchů a odeznění koktavosti.
tohle už je několikátý případ, kdy se dozvídám, jak pobyt matky v porodnici zplsobil problémy ve vztahu se starším sourozencem - porodnice by měli nějak víc umožňovat, společný pobyt rodiny v nemocnici,... Zase jeden bod pro domácí porody.
Miluju hubnutí a ploché břicho.
treperenda
 
Příspěvky: 1729
Registrován: 0, 22. říjen, 2010, 10:18 am
Bydliště: Lont u Brna :o)

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod verusa » 0, 20. říjen, 2011, 1:04 pm

Vyzkoušet homeopatika mě taky napadlo, ale nevěděla jsme jaká. Ten sirup Sedalia bych mohla zkusit, ale nebude po tom "otupělý"? To bych nechtěla. Včera zase scéna jak z filmu, přišli jsme ze školky, v autě (vozím ještě jeho kamaráda) dělali legrácky. Doma si chtěl vyrobit papírové letadlo, jak se mu nedařilo něco slepit, tak jak si to představoval, tak začal ječet a lítat po bytě jak splašený. Uvědomila jsme si, že vlastně pořádně ani nevím, jak na takovou situaci mám reagovat. Nejdřív jsme h ookřikla, zbytečně, pak to zkusila po dobrém, zbytečně, následovalo ignorování, zbytečně, odvedla jsem ho do ložníce s tím že až se uklidní ať příjde, nepomohlo. Fakt nevím jak na něj. Ve finále zabralo, že jsem vzala svůj mobil, nahrála si tam na záznamník, jak ječí a pak mu to pustila aby slyšel jak vyvádí. Nejdřív se u toho chviličku ještě vztekal, ale pak se začal smát a trochu se zlobil, protože se mu to nelíbilo, že jsem ho nahrála. Když sjem se ho ptala, tak říkal, že ve školce takhle nevyvádí, tak nevím, jestli to na nás doma zkouší nebo mu fakt něco vadí. Což o to, to vztekání bych ještě nějak přežila, ale vadí mi ty tiky, mámstrach, aby až půjde do školy a bude starší, se mu děti nesmáli. Ale hlavně aby to nebylo nic vážného. Musím se zaměřit na to co je spouštěčem těchto situací. Jestli nemá moc dojmů. Na kroužek bude chodit jen jeden - na angličtinu - ale to začíná až dnes, tak uvidíme. Vloni choil a bylo to v pohodě.
verusa
 
Příspěvky: 93
Registrován: 0, 24. únor, 2011, 2:49 pm

Další

Zpět na Naše děti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník