Dětský psycholog?

O dětech a nejen o tom, jak zvládají nebo nezvládají úklízení :)

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod Martina » 0, 20. říjen, 2011, 2:54 pm

Dcera brala sirup Sedalia večer a druhý den ve škole to bylo v pohodě, žádné problémy neměla, ale samozřejmě to může na každého působit jinak.
Martina
 
Příspěvky: 152
Registrován: 0, 15. září, 2008, 8:37 am

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod Kornoutka » 0, 20. říjen, 2011, 9:21 pm

Veruso, žádné vedlejší účinky jsem nepozorovala, jen odeznělo mrkání. Občas se krátce objeví, třeba když má strach, ale po chvilce zase vymizí. Už mu ji nedávám, na zklidnění, co se týká scén, bohužel nepomohla :(
Kornoutka
 
Příspěvky: 117
Registrován: 0, 15. září, 2008, 10:53 pm

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod verusa » 0, 20. říjen, 2011, 9:27 pm

Zítra mažu do lékárny, zkusím to a uvidím. Ještě jsem narazila na jedny homeopatika Sédatif PC (indikace dle výrobce je: Homeopatický přípravek tradičně užívaný při úzkostných a emočně vypjatých stavech, poruchách spánku). Tak jsem ještě na vážkách, jestl iby to třeba nebylo lepší vzhledem k těm emočně vypjatých stavech. I když možná bych to spíš potřebovala já, když toho našeho raráška chytne amok :lol:
verusa
 
Příspěvky: 93
Registrován: 0, 24. únor, 2011, 2:49 pm

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod Slávinka » 0, 26. říjen, 2011, 11:58 pm

Taky jsem byla na poradě u psycholožky ohledně vztekavého chování našeho kluka. Shodou okolností taky Rak. Je teda ještě malinkej, podle dětí tady, ale třeba to pomůže někomu s podobným problémem, jako jsme měli my.
Do prvního roku to bylo zlatý dítě. Jenže pak jsem ho odstavila (doteď si vyčítám, že jsem to měla udělat jinak - poslední kojení bylo noční, byl na tom závislej, přes den už pít nepotřeboval, ale v noci se budil po 20minutách a já jsem po dvou měsících takového (ne)spaní byla jak chodící mrtvola) a ten milej a usměvavej chlapec, hned ráno, po uřvané noci strávené pouze s manželem, poprvé bez mého prsa (já jsem spala v obýváku jak špalek a ráno jsem jim nevěřila, že malej řval jak tur, páč jsem nic neslyšela :shock: )sebou sekl o zem, jakmile mě spatřil a kopal nohama, rukama, záchvat jak blázen. Začal mě i odmítat, co se týče mazlení, přitom do té doby to bylo umazlený ňuňátko. Nic ho nebavilo, nikam nechtěl chodit, během dne měl třeba 20 vztekavejch záchvatů. Neměl zájem o čtení, zpívání...Klidnej byl snad jen u televize, což bylo pro mě hrozný - já, do té doby odpůrce dětí, dívajících se na televizi, jsem ji čím dál častěji pouštěla, jen aby byl chvíli v klidu. Dotáhli jsme to tak daleko, že jsme mu neustále v něčem "uhýbali", jen aby nedělal další a další scény. A v tom byl ten zakopanej pes. Psycholožka mi pak řekla, že je důležitý se s tím nejprve smířit, že máme prostě vztekavý dítě, nebát se chodit mezi lidi kvůli tomu, co si o nás kdo pomyslí, a hlavně klukovi neuhýbat. Vymezit pravidla a ty dodržovat. Např. malou jsem dala do gymnastiky, s malým jsem šla kousek od tam na hřiště, abych ji pak zase mohla za hodinu vyzvednout. Dřív to probíhalo tak, že jsem už dopředu věděla, že z toho hřiště musíme za 40minut odejít, ale že on nebude chtít. Takže jsem mu už po 20 minutách postupně říkala, ať si ještě chvíli hraje a za chvíli půjdeme. On na to, že ne. A takhle jsem se mu to snažila třeba 5x vysvětlovat, odchod neustále odkládala, aby se zase nezačal vztekat a pak jsem stejně odcházela s kopajícím a řvoucím klukem v jedné ruce a motorkou v druhé. Ten řval ještě půl hodiny poté a měl špatnou náladu až do večera. Pak jsem zavedla metodu psycholožky: říct 5 minut před odchodem, že budeme muset jít, pak posbírat hračky apod. a přichystat se k odchodu, pak říct ještě jednou, že už jdeme (ne půjdeme, ale jdeme) a pokud to nevzal na vědomí, tak v klidu, bez křičení, ale důrazně oznámit TEĎ odcházíme pro Beatku, vzít ho, pokud nejde dobrovolně a odnést, případně odvézt v kočárku, ať protestuje jak chce. Kupodivu to zafungovalo už napoprvé, kdy sice kopal a vzekal se, jak jsem ho kurtovala do golfáče, ale řval jen asi 2 minuty, pak jsem se ho zeptala, jestli chce rohlík (předtím to, ani nic jiného nezabralo) a on ve vteřině zmlkl, kývl, že jo a byl klid. Vztekavej je pořád, ale už je to o mnoho lepší a hlavní je, že si ke mně našel zpátky cestu, i co se toho mazlení týče. Je to moje zlatíčko!
Psycholožka mi tehdy říkala, že pokud dítě nemá nastavené pevné mantinely, tak se cítí nejisté a tím víc je vztekavé, zlobivé. Že potřebuje vědět, že je tam ta maminka a tatínek, kteří když něco řeknou, tak to tak bude, i přesto, že jemu se to třeba v tu chvíli nelíbí. A to je pro něho ta jistota, to že může předvídat, co se bude dít. Ovšem všechno pokud možno v klidu, bez křiku, bez výčitek. U takhle malýho dítěte tohle jde líp, než u starších dětí, které jsou už drzé, mají na vše odpověď...aspoň teda já to tak mám. Dcera mě dovede vytočit mnohem rychleji, než syn. Ta má teď nějaký pubertální období, že řvu málem už od rána, chjo :? , už aby ji to brzo přešlo..
Jó, ještě mě napadlo - co Bachovy kapky - esence pro děti? Nezkoušely jste na zklidnění? Mně kdysi ta krizová dost pomáhala. Asi na to teď zase najedu.
Jéžiš, teď se dívám, co je to za román..pardon :o
Nic nestíhám a proto jsem tu zpět :-)
Uživatelský avatar
Slávinka
 
Příspěvky: 260
Registrován: 0, 2. únor, 2009, 7:58 pm
Bydliště: jihomoravský kraj

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod verusa » 0, 27. říjen, 2011, 10:57 am

Teda Slávinko, díky za informaci. Při čtení j sme si uvědomila, že svým dětem taky vlastně stále ustupuju a úplně se vidím když máme odejít ze školky domů nebo odněkud, jak jim pořád dokola říkám, tak už půjdeme....(v různých obměnách). Takže ode dneška to zkusím změnit a být důraznější.
Bachovky mě taky napadly, ale nemám s tím žádný zkušenosti. Msím k nějakému odborníkovi a nebo bych to mohla zvládnou vybrat tu správnou esenci sama podle příznaků? Jak jsi to měla ty? A objednávala jsi přes internet?
My teď doma najeli na klidnější atmosféru, i když se někdy s DH zhádáme, protože on to někdy nevydrží a zase vylítne :lol: Ale jinak jsem taky zjistila, že dáš drahoušek syn to někdy na nás pěkně zkouší. Manžela vytáčí, že skoro kvůli všemu začně prďolka kňourat a já jednou, když mě takhle začal kňučet a jako že brečí, jsem ho pořádně sledovala, zjistila jsem, že to "hraje". Takže jsem mu v klidu řekla, ať toho hraní nechá, že to na mě napleatí, že mu to stejně k ničemu není, jen že s e zase budeme zbytečně zlobit a jestli se mu to líbí nebo je radši, když jsme na sebe hodní, tka jsem najednou zjistila, že se pod tím ukňučeným obličejem směje. Sice to zkouší dál, ale už ne tak intenzivně a hlavně většinou stačí říct, ať to nezkouší nebo že je herec a je z něho zase brzy sluníčko. Někdy mám fakt pocit, že je pravda, že "divadlo potřebuje diváky". No ale tiky zatím zůstávají. :blink:
verusa
 
Příspěvky: 93
Registrován: 0, 24. únor, 2011, 2:49 pm

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod Slávinka » 0, 27. říjen, 2011, 1:45 pm

Jó, to s tím hraním, to známe taky! V lecčems jsou si ti Ráčci podobní :) .Malej je vůbec velká hérečka. On má teď takový období, kdy za náma přijde, dělá, že brečí a říká "booo" (rozumněj: bojím se) a lehne si mi na klín. Pak vstane a jde s tím samým za DH, případně i za dcerkou, babičkou, dědou. Je to taková jeho hra a my jsme na to přistoupili, takže ho obejmem a řeknem:"Ty se bojíš? A čeho? Neboj, my tě nedáme." (nebo něco v tom smyslu), u toho se usmíváme, protože ono je to fakt srandovní, ty jeho herecký grimasy, on se u toho taky usmívá, ale zároveň jako poplakává.No, teď si tak říkám, když jsem si přečetla, jak to dělá váš malej (podle našeho už velkej), že bysme to možná měli přestat s ním hrát, aby se to časem nějak nekontrolovatelně nerozjelo. Raci jsou hrozní cíťové, fixovaní na rodinu, tak bych to v něm asi neměla tolik podporovat, ať z něho vyroste chlapák a ne bačkora, nebo dokonce mamánek..
Ty Bachovky jsem objednávala tady: http://www.bachovky.cz/index.php/seznam
Už je to tak 3,nebo 4roky zpátky. Naordinovala jsem si to sama, podle popisu :mocking: , ale fakt mi to zabralo. Měla jsem (a ještě doma mám) Červený Kaštan a tu krizovou esenci. Míchala jsem si to dohromady. Jen jsem se teď dívala, že bych nevěděla, kterou tu esenci vzít na tenhle problém. Paní tam má napsaný, že dělá konzultace, ale asi jen v místě jejího bydliště. Zkus mrknout.
Jo a ještě se vrátím k tomu, jak mě malej odmítal po tom odstavení - to se spravilo tím, že jsem musela se s ním jakoby vrátit zpátky do doby, kdy byl miminko(rada psycholožky) - tzn.co nejvíc chovat, mazlit, krmit(on jedl už od roku sám, ale když chtěl, tak jsem ho krmila), na procházce třeba nosit, když nechtěl jít(ne mu říkat, už jsi velkej, jen běž sám) atd. To jen na doplnění, kdyby se to někomu stalo.
Zase román.. :scratch_ones_head:
Nic nestíhám a proto jsem tu zpět :-)
Uživatelský avatar
Slávinka
 
Příspěvky: 260
Registrován: 0, 2. únor, 2009, 7:58 pm
Bydliště: jihomoravský kraj

Re: Dětský psycholog?

Příspěvekod sadlos » 0, 3. květen, 2013, 4:14 pm

Místní ordinace dětské psychologie? nemá lékaře, jaké je šance, že ho sežene?
sadlos
 
Příspěvky: 2
Registrován: 0, 7. únor, 2013, 1:16 pm

Předchozí

Zpět na Naše děti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník