Jak daleko to zašlo?

Každý všední den tu najdete jeden tip na uklízení. Když si představíte, že tisíc jiných žen dneska uklízí ve skříni v předsíni, možná se dáte zlákat ;-)

Tip pro nováčky: tady začněte, když chcete akci bez teorie :)

Platí pro vás nebo pro někoho koho znáte následující?

Ani během víkendu by to nešlo uklidit. Leda by přijela četa a přistavila kontejner. Nebo dva.
5
15%
Už neuklízím. Vzdal/a jsem to. Prostě se snažím to ignorovat.
0
Žádná hlasování
Proč uklízet, když život nestojí za nic? Pořádek mi štěstí nepřinese.
0
Žádná hlasování
Můj byt je jak vězení. Nesnáším ten nepořádek, ale neumím ho uklidit.
6
18%
Uklidit umím, když má přijít návštěva, ale pak se to zase rychle vrátí zpět.
22
67%
 
Celkem hlasů : 33

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod rozmarýnka » 0, 21. srpen, 2014, 10:50 pm

Krásná: No, měla jsi to drsný, neumím si to ani představit. Musela jsi rychle dospět. Přikláním se k Atevi, abys zkusila nějakou pomoc a zbavila se hořkosti. Máš svoji rodinu?
Kousek po kousku to zvládnu.
Uživatelský avatar
rozmarýnka
 
Příspěvky: 928
Registrován: 0, 24. říjen, 2012, 5:04 pm

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod mint » 0, 21. srpen, 2014, 11:36 pm

krásná: víš, mě se zdá, že sice říkáš, že to máš za sebou, ale že ti úplně dobře není... proto jsem psala, že ti držím palce ať to zvládneš. Taky jsem zažila ten problém "dospět v dětství" a těžko se s tím vyrovnává... možná to ani nejde. Problém je, že člověk svůj život hodnotí podle toho jak je mu právě teď... a dokud mi bylo stále špatně, hodnotila jsem i celý život špatně. Když mi začalo být líp, začínala jsem na tom některé dni nacházet i nějaké aspoň trochu pozitivní stránky... Kdybys potřebovala někomu napsat, tak mi klidně napiš SZ, snad budu umět aspoň trochu poradit nebo aspoň vyslechnout... :give_rose:
"Je lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu." Konfucius
"Skoč, křídla roztáhneš cestou." Ray Bradbury

ObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
mint
 
Příspěvky: 496
Registrován: 0, 22. červen, 2012, 8:57 am

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod mint » 0, 21. srpen, 2014, 11:42 pm

Ale víte, co mě nejvíc pobavilo? Přemýšlela jsem od té doby co jsem napsala první příspěvek... jestli kdybych byla ve stavu jako kdysi a přečetla si něco takového, jestli by mi to pomohlo... No co myslíte... nepomohlo. Řekla bych si "no jo, ona se z toho dostala, protože měla určitě menší depresi než já... já se z toho nedostanu"... takže asi tak :mocking:
Ovšem časem jsem zjistila, že nějak od jisté hranice nezávisí na hloubce deprese... teda ten bordel... U mě to většinou bylo tak, že nejdřív zmizel zájem o zábavu, pak o úklid a péči o sebe a pak už čekalo jen přestat pít a jíst. Ale nějak když o to uklízení člověk ztratí zájem nebo k tomu nemá sílu, tak už to není víc nebo míň... Co tím chtěl básník říct... ono stačí opravdu i jen malá duševní nerovnováha a tohle je jedna z věcí, které člověk odsune na vedlejší kolej jako první. Uklízení holt chce aspoň trochu toho elánu.
"Je lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu." Konfucius
"Skoč, křídla roztáhneš cestou." Ray Bradbury

ObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
mint
 
Příspěvky: 496
Registrován: 0, 22. červen, 2012, 8:57 am

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod Krásná2 » 0, 21. srpen, 2014, 11:45 pm

Ahoj, Krásná, ty nic nemáš za sebou. Myslím si, že nejsi s tím, co se stalo vyrovnaná. Vážně zkus toho psychologa, najdi si nějakého, který ti sedne, já v tomhle měla ohromné štěstí. Začínám díky němu rozumět tomu, co se se mnou stalo/děje. Víš, nebýt té zpropadené nehody já objektivně nemám důvod být nespokojená, i bych se mohla označit za dítě štěstěny. Bylo by to na hodně dlouhé povídání, ale já tady nechci sdělovat nějaké konkrétnosti. Vždycky mi v životě vyšlo to, co jsem chtěla, vždy jsem se dopracovala k cíli, jaký jsem si předsevzala, stačilo si za cílem jít. No a najednou se stalo něco, co jsem nedokázala ovlivnit, něco, co bylo nutno přijmout jako neměnný fakt, něco s čím jsem nemohla nic dělat ani když bych pracovala víc, intenzivněji, ani kdybych si dala nohu za krk, postavila se na hlavu a odstrkovala ušima. Naráz mi přišlo vše malicherné a postupem času jsem ztratila své do té doby systematické návyky. Dělalo mi problém se třeba ráno přinutit si vyčistit zuby nebo vytřít, umýt nádobí, prostě jsem jen seděla a čekala co přijde..... místo pestrého života přišlo přežívání. Dokázala jsem se v té době čas od času i zabavit, ale byly to vzácné chvilky, kdy jsem na chvilku "zapomněla", utekla od toho sžíravého pocitu, proč se tohle muselo stát zrovna nám. A roky běžely. V momentě, kdy dojdeš do nějakého bodu zlomu, kdy si uvědomíš, že takhle ne, vyhledáš pomoc a začneš pracovat na změně, tak ti začne být líto toho promarněného času. Přesně jak to psala i Mint, já myslím, že tahle kočka mi rozumí, resp. ví o čem píšu neb pod to, co napsala, bych se mohla z fleku podepsat. Prostě si uvědomíš nebo já si uvědomila, že život není věčný a čas strašně rychle běží. Nevím jak jsi stará, resp mladá :-), mě na první místo v loňském roce naskočila čtyřka a s hrůzou jsem si uvědomila, že 10 let je defakto 1/4 života a pocítila jsem strašnou touhu a chuť to změnit. Od psychologa jdu vždycky nabitá energií, vše mi přijde strašně skvělé a jednoduché, říkám si - jasně, bude to tak, mám teď přece návod jak na to a život bude zalitý sluncem, jenže ony stále přicházejí momenty, které mě vrátí nohama na zem a semelou mě. No a o těch momentech se napříště s psychologem bavím, rozebíráme to spolu. Mám radost vždy, když zvládnu nějakou situaci, o které vím, že by mě dříve skolila.

A nemysli si, že sem tvůj příspěvek nepatří. Já si myslím opak. Mě svým způsobem pomohl a vyburcoval mě k tomu, že jsem se po 5tiletém čtení fóra do něj zaregistrovala a ty jsi z té debaty třeba také něco odneseš, plus třeba ještě někdo další a to přece smyl má, ne?
Krásná2
 
Příspěvky: 10
Registrován: 0, 21. srpen, 2014, 11:03 am

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod mint » 0, 21. srpen, 2014, 11:49 pm

krásná2: Taky ti to přijde zpětně zvláštní jak jsi mohla vydržet bez vyčištěných zubů? Já to dodnes nechápu..! A mýt se ve špinavé vaně... a vůbec to všechno... Taky mi uteklo 10 let... 2003-2013...
"Je lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu." Konfucius
"Skoč, křídla roztáhneš cestou." Ray Bradbury

ObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
mint
 
Příspěvky: 496
Registrován: 0, 22. červen, 2012, 8:57 am

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod Krásná2 » 0, 21. srpen, 2014, 11:54 pm

Mint, já tu bojovala s odesláním mého příspěvku a ty jsi mezitím napsala. Jo, já to cítím stejně jako ty.
Znáte Večerní píseň od Seiferta?
Večerní píseň
Když bylo dobře mamince,
bylo i pěkně v našem bytě.
Hmoždíř, který stal na skříňce,
zatřpytil se okamžitě,
skla oken, po nichž před chvilkou
plakalo ještě bílé jiní,
svítila opět po kuchyni,
kde vonělo to vanilkou.

Když zpívala, hned vesele
spustili ptáci před okny nám.
Měla-li mráček na čele,
odletěli hned ptáci jinam.
Zmlkli jsme rázem, ztichl smích.
I černé kotě, které tlapkou
pohrávalo si se skořápkou,
dívalo se jí po očích.

Když padala již únavou
a večer spát nás odnášela,
tou rukou drsnou od popela
stlala nám měkce pod hlavou.
V hořáku ještě přede plyn
a nad pelestí přechází nám,
podobaje se pavučinám,
velikánský stín maminčin.

Dnes už tak už tak šťastně neusínám.
Krásná2
 
Příspěvky: 10
Registrován: 0, 21. srpen, 2014, 11:03 am

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod Krásná2 » 0, 22. srpen, 2014, 12:04 am

Mint, ano říkám si, jak je to možné, že jsem si tu sílu nechala vzít, kam se poděla. Jak je možné, že jsem se tak změnila.

Já se třeba bála i mobilu, když začal zvonit, měla jsem strach, že mi někdo chce zvěstovat opět nějakou jobovku. Mě čeká ještě hodně úkolů udělat, abych mohla říct, že mám ve věcech pořádek. Třeba fotky. Já dříve byla zvyklá, že jsem cca jednou za 3 měsíce dala vyvolat fotky, zařadila je do alb, napsala k nim poznámky, zazálohovala je na externi disk. Nevím, kdy jsem tohle udělala naposledy. Pár let to bude. Dřív jsem si vedla domácí účetnictví, nedávno jsem se na to dívala, poslední mám rok 2003. Jsou to prostě všechno věci, které jsem dělávala automaticky, nestálo mě to žádné úsilí a teď toho (ještě) nejsem schopná.

Jak dlouho ti trvalo se se vším poprat? A můžeš teď říct, že jsi z toho venku?
Krásná2
 
Příspěvky: 10
Registrován: 0, 21. srpen, 2014, 11:03 am

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod mint » 0, 22. srpen, 2014, 12:21 am

krásná2: To se nedá říct, že bych z toho byla venku... spíš by se dalo říct, že jsem se s tím naučila pracovat - jednak s tím co mám a dokážu, abych toho líp využila a pak taky s tím co mi dělá problém, abych nějak minimalizovala dopady... Jako špínu doma už nemáme, ale resty mám nějaké ještě stále... třeba taky ty fotky, CDčka.. všechno tříděné padesáti systémy a ve výsledku zmatek... Ale aspoň je to zavřené na jednom místě a jednou na to dojde. Ale obecně mám stále strach, že bychse někdy vrátila do toho dřívějšího stavu. Trochu to pomáhá v tom, že mě to drží v ostražitosti a přemluvím se pak neodkládat to pravidelné mytí špíny, která by se pak nahromadila... Ale někdy to taky nejde, když je zle a pak se fakt strašně bojím. Nějak si uvědomuju jak strašně rychle se dá spadnout dolů a jak těžko se to škrábe nahoru. Zrovna teď je to docela složitý, protože jsem přišla o psycholožku. Tak musím zase začínat od nuly... tak se teď tak nějak plácám ve vzduchoprázdnu... Těch psyhických problémů mám ještě stále až moc... Ale moc pomáhá zaběhnutý plán. Prostě mám napsáno co kdy dělám a nejede přes to vlak. Pokud mám resty, tak musí být hotové vždycky do konce týdne. Pomáhá mi, že je vyřazeno to přemýšlení co a kdy budu dělat, protože když začnu takle přemýšlet, tak často dojdu k závěru, že nic nemá smysl...toho jsem se nezbavila. Ale už aspoň vím, že není dobrý tolik přemýšlet :mocking: Taky mi pomohlo pravidlo, že třeba u kurzů nebo cvičení nebo jiých věcí, které se dělají pravidelně smím vynechat maximálně jednou. Kdybych vynechala dvakrát, tak už tam pak přestanu chodit, odvyknu chodit mezi lidi a to je začátek cesty do pekla. Takže obecně by se dalo říct, že pomáhá rutina v čemkoliv... Ale je fakt, že teda nevím jestli bych mohla u něčeho říct, že mě to nestojí úsilí... Ten stav "před depresí" už se mi zdá trochu jako utopie. Jsem ráda, že je to tak jako ve stavu "často velmi dobře snesitelné" a už se objevují i dni, kdy si řeknu, že je mi fajn :good:

Komu by se hodilo... mě docela pomohla kdysi tahle knížka, tak můžete zkusit... ale ono je tohle silně individuální... co pomůže jednomu, nepomůže druhému...
Obrázek
"Je lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu." Konfucius
"Skoč, křídla roztáhneš cestou." Ray Bradbury

ObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
mint
 
Příspěvky: 496
Registrován: 0, 22. červen, 2012, 8:57 am

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod Krásná2 » 0, 22. srpen, 2014, 10:30 am

Mint, my doma taky nemáme špínu, to ne, ale spíš chaos ve věcech. Mě k tomu, abych situaci začala řešit , popostrčily děti, ne že by to udělaly nějak aktivně, na to jsou moc malý, ale uvědomuju si, že musí dostat dobré základy a ne aby si do života z dětství odnesly chaos a celý život stéle něco hledaly. I manžel mi naznačoval, že bych měla vyhledat nějakou pomoc. Dělal si svého času srandu, že u nás by se z podlahy dalo jíst, ale ne, že je tak vyleštěná, ale že by si člověk vybral :-( Děti třeba jedly u stolu a nadrobily, no a já jsem seděla, viděla jsem ty drobky a neměla sílu je smést a tak jsem se na ně koukala třeba 2 dny, a hledala sílu je uklidit, trápilo mě to strašně a když konečně jsem tu sílu našla, bylo to během pár vteřin uklizené a mě opět trápily myšlenky, proč jsem to nedokázala dřív, že sama vidím, že to nic není. Prostě hnusný začarovaný kruh. Do toho ta únava, o které jsi psala i ty.

Je to tak dva roky, jsem často přemýšlela o smrti. Ne, že bych přemýšlela o tom, že bych chtěla aktivně svůj život ukončit, to ne, ale říkala jsem si, proč vlastně žijeme, když stejně umřeme. Proč se snažíme něco budovat, když to z mého tehdejšího pohledu nemělo valný smysl. S tímhle jsem se naštěstí už definitivně rozloučila. Snažím se tedy postupně svou domácnost "odplevelit" a najet na starý funkční systém nebo nějaký obdobný, hlavně funkční :-)

Jo, jo, je to všechno v hlavě. Myslím si ale, že člověk musí k pomoci dospět, že když jí někomu budou nabízet v době, kdy na to "není zralý" mine se účinkem. Je to 3 roky zpátky, co mi známá - shodou okolností psycholožka říkala, že bych měla začít fungovat jinak (a to jsme se bavily o úplně jiných věcech než o mých problémech), víc se věnovat sama sobě, v té době jsem ale nad tím mávla rukou - jako, co ona mi bude povídat, že já sama moc dobře víc, proč mi je tak jak mi je a že prostě jinak fungovat nemůžu a asi ani nechci a o žádnou radu jsem se jí neprosila.
Krásná2
 
Příspěvky: 10
Registrován: 0, 21. srpen, 2014, 11:03 am

Re: Jak daleko to zašlo?

Příspěvekod Tea » 0, 22. srpen, 2014, 12:00 pm

Krásná tak to klobouk dolů - musela to být hodně těžká doba. Zvlášť obdivuji to, jak jsi se postarala o bratra a nenechala jsi ho dát do DD. Je fakt, že kdyby se soc. pracovnice soustředily na některé maminky tak jako na Tebe, tak by udělaly líp... Jen jsem se chtěla zeptat, (nečetla jsem ten první příspěvek - je tu zkrácenou verzi), jak jsi to tedy dělala s tím úklidem, když vám tam stále chodily ze sociálky? Přece kdyby viděly (předpokládám, že tam chodily ženy, proto Y), že máš problém s pořádkem, umístily by bratra do domova, ne? Nebo možná proto ty důkladné kontroly. Jsem zvědavka, vím :blush2: Promiň že se ptám - jestli nechceš odpovídat, tak to chápu :winkextra: Musím běžet, tak jsem to taky zkrátila
Uživatelský avatar
Tea
 
Příspěvky: 41
Registrován: 0, 17. červen, 2014, 3:11 pm

PředchozíDalší

Zpět na Denní tipy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník