archiv zvyk na květen - Lov!

Každý všední den tu najdete jeden tip na uklízení. Když si představíte, že tisíc jiných žen dneska uklízí ve skříni v předsíni, možná se dáte zlákat ;-)

Tip pro nováčky: tady začněte, když chcete akci bez teorie :)

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod Stefinka » 0, 13. květen, 2014, 1:16 pm

Lenny píše:Stefinko - důležitá je podle mě důslednost, pokud něco zakážu, tak se to musí dodržet. Děti to zkouší a když zjistí, že rodiče něco řeknou, ale dají se umluvit a nebo z jakýchkoli důvodů ustoupí, tak se podle toho chovají.
Píšeš o tom, že dáváš kloučka hodně k babičce. Na jednu stranu chápu, že si chceš odpočinout, ale nevadí tvému DH, že když je tak málo doma, že syna nevidí, když už doma je?
V tomhle školkovém věku jsem svým dětem počítač dovolovala jen na přesně vymezenou dobu. Jinak se malovalo, hrálo s hračkama, puzzle atd. Taky jsem jim hodně četla. Počítač byl spíš výjimka a nemyslím si, že by tím děti strádaly. Však ony to ještě doženou.

Zaměřila bych se na tu důslednost a snažila se přijít na to, jak ho správně k úklidu motivovat. Mám pocit, že už jsi to tak nějak vzdala a to je škoda. Přece musí být něco, co mu za tu chvíli úklidu bude stát. Přeju hodně trpělivosti a pevné nervy.


Moc děkuju, že mě neodsoudíte, ale snažíte se mě pochopit, poradit, najít řešení, když já sama jsem na to asi krátká.... popravdě, DH nemá na děti nervy už vůbec, ten vylítne okamžitě a s klukem jedná hodně jako se sobě rovným, za což mu nadávám a usměrňuji ho, když začne být sprostý apod., protože on se neumí ovládnout, jakmile se kluk nezachová podle jeho představ, hned je vzteklý a mluví s ním opravdu hrozně, což ho pak hrozně mrzí, trápí se tím a tak, ale už je pozdě, kluk z něj má hodně toho špatného, myslím, že i tu sekavou povahu, že s ním nic nehne... bohužel vztah spolu nemají dobrý, i kluk je rád, když je táta v práci, já jsem přísná a nerozmazluju, nesnáším to, ale zase mu nezakazuju úplně vše, ví, že si sem tam dáme nějakou sladkost, či si s ním občas něco zahraju nebo spolu něco vaříme a tak, s tátou nemají aktivity žádné, to už musí být, že je jednou za čas vezme třeba na prochajdu za tchánem na hospodu nebo na zahradu, ale to s nima fakt vydrží třeba hodinu a přijdou domu, není zvyklý s dětmi být, trávit s nimi čas nebo si s nimi hrát, nedělá to a nepotřebuje to k životu, asi tak no.... když je v práci a je daleko od domova, tak mu chybím i já, i děti, plánuje si, co podniknem, co jim koupí nebo kam je vezme, ale pak kluk neuklidí nebo se na tátu jen blbě podívá a je zle, on prostě hned vybouchne no, přitom mu kluk jen vrací to, jak se k němu táta chová, jsou prostě stejná palice, takže spolu taky tak bojují, já takhle kdysi bojovala s mámou, stejná povaha, a ani jedna neustoupila, to je prostě tak..... vyčítám mu to, že on ve třicet letech chápe, kdežto kluk v pěti ne, on je ještě upřímná hlavička a řekne to, co v tu chvíli cítí a neví, že tím třeba někomu ublíží nebo tak, a on místo aby se nad tím zamyslel, proč se k němu tak kluk chová, tak se urazí, že se na to může vykašlat a jde pryč, prostě neřeší ten problém no a kluk je malý na to, aby ho řešil.... je to složitější, nechci to tu rozepisovat do podrobností, bylo by to na dlouho. Když je třeba hezké počasí, kord přes léto, tak se i snažíme právě k babičce moc nedávat, že chodíme ven, grilujem, jsme na pozemku, projdem se na terasu, malej si bere kolo a tak, ale přes zimu, kdy není co dělat a jsme zavření doma, tak ho třeba i pustíme víc k babičce, protože oni si s nim pohrají nebo ho někam vezmou a tak, já se musím dost přizpůsobovat holce a dh je rád, že se o víkendu vyspí a dohání věci, které přes týden nestíhá tím, že je mimo republiku, takže zařizuje různé věci či obstará to, co já jako ženská sama neobstarám, je to těžké.... když ten čas má a je doma, tak se zavře v obýváku, což já nemůžu, jsem v kuchyni, protože hned vedle je pokojíček a tudíž vidím na děti a můžu na ně dohížet, aby se třeba malá nebouchla nebo někde nespadla nebo když se kočkujou a tak a zároveň si v kuchyni u toho uvařím, udělám co je potřeba, mám tu i hned koupelnu, takže vyperu apod., ale mám děti neustále na očích....a do obýváku děti brát nemůžu, teda malou, protože tam je moc věcí, které jí do ruky nepatří a ona je v tom blbém věku, že všude vleze a všechno jí zajímá a to je tak akorát, aby si tam ublížila nebo něco, navíc tam není pro děti opravdu nic zajímavého, tak jsme spíš tady, aby si v pokojíku mohli hrát, já jim nedovoluju tahat hračky po celém bytě, myslím si, že na hraní je pokojíček a není nutné krámovat po celém bytě, není důvod.

Co se týče toho počítače, s tím s tebou souhlasím, proto také píšu, že je na něm max. jednou za týden třeba, když už nejde k babičce nebo tak, protože přes týden je ve školce a o víkendu je třeba u té babičky nebo tak, to jen když fakt jde holka spát a já potřebuju, aby uvolnil pokojíček a zrovna spolu nepečeme nebo potřebuju něco udělat, tak mu dovolím. Je to jiné teď že je nemocný a je denně doma, tak mu dovolím víc, ale opravdu to u nás není pravidlem a není to časté a to tam fakt jenom vaří a peče, nedovoluju něějaké střílení a podobné věci, myslím si také, že na tohle má čas. Kdybychom mohli ven, byly bychom venku, holt teď jsme uvěznění doma, takže je to náročnější.
Stefinka
 
Příspěvky: 499
Registrován: 0, 28. leden, 2014, 10:52 pm

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod Stefinka » 0, 13. květen, 2014, 1:37 pm

Když nejhorší je, že dh si toho všeho je vědomí, řešili jsme to několikrát, on to ví a když je sám, tak mu to šrotuje v palici a trápí ho to, pak se i snaží udělat ten vsřícný krok, ale kluk mu blbě odpoví nebo nezareaguje podle jeho představ a hned je zle... On má hodně špatné geny po otci, to je naprosto nerodinný typ, věčný morous nasraný na celý svět, kluka nikdy v životě za nic nepochválil, jen kritizoval, jeho máma, tedy dh babička je nämlich to samý, bratr tchána je arogantní studený psí čumák, prostě to jsou špatné geny. Když jsme se s dh dávali dohromady, několikrát mi brečel, že ho táta nikdy za nic nepochválil, nikdy mu nic nedal, nechal je s mámou ve štychu a tak, dneska jsou s tátou jedna ruka, táta nemá pomalu co žrát, tak ho dotujeme, když potřebuje s něčím pomoct, pomůžeme, když potřebuje něco zařídit, zařídí, manžel mu napůjčoval jenom za loňský rok tolik peněz, prostě pomohl mu, přitom táta mu nikdy nic nedal..... já toho moc nevím, nechce se o tom tolika bavit, ale takhle z útržků co mi řekl nebo co mi řekla jeho máma, tak mámu kdysi i mlátil, ona nechala tenkrát dobrou práci proto, aby mu pomohl v hospodě, kterou si otevřel, to mu hodně šlapalo, měli dost peněz, měli pak i barák a tak, jenže on se začal kurvit, chlastat, hrát na automatech a karty a tak, prohrál hodně moc peněz, pak si našel mladou, zbouchnul jí a s tou byl v podstatě do lońska, ta nikdy nešla do práce a podobně, on dneska už si taky práci nenajde, takže se snaží pořád podnikat v nějakých hospodách, dneska už to nejde, není na to doba, takže je pořád ve sračkách, nakonec mu pomáháme hlavně my nebo jeho máma, skončil hrozně, ale kdysi když opustil mámu, tak sliboval, jak nechce z baráku nic, pak nakonec že chce půlku, sliboval že teda klukovi dá něco na knížku, nakonec mu nic nikdy nenaspořil, nic mu nikdy nekoupil, nic mu nedal, s mámou se protloukali sami, ona makala jak barevná, aby kluka uživila, býval dost sám doma, ona občas letěla z noční domu ho zkontrolovat, jednu dobu mámě hodně pomáhal, an vánoce sám udělal bramborový salát když mu bylo třeba třináct nebo jedenáct nebo já nevím kolik, teď plácám od oka, prostě uklidil a tak, než mu začalo to telecí období, puberta, začal chlastat, kouřit, nahánět baby, vysedával po hospodách, pak už na něj máma byla sama dost krátká, takže si i tímhletím prošel, asi jako každý dítě, hodně vyrůstl u babičky a tak, ta pak zemřela... no a co jsme se nastěhovali sem, já vlastně od začátku s ním, to jsme se akorát dali dohromady, přes sedmi lety, tak se začal zase víc stýkat s tátou, protože táta tady bydlí kousek od nás, v tu dobu i bydlel nad námi, takže jsme byli v jednom baráku, vztah byl špatný, ale teď jsou hodně spolu a naopak dost zbrojí proti mámě, která na něj byla sama, dělala co mohla, je to hrozně hodná ženská, rozdala by se pro každýho, ale je to chlap, jde víc do povahy táty, bohužel...ale pořád něco z té mámy tam má, takže zatím je o dost lepší než jeho táta a více v něm ty dvě různý povahy mlátěj, že se chová jako vůl, ale zároveň si to uvědomuje a mrzí ho to, ví o tom, no je to těžký, mlátí se to v něm a já na něm často vidím, že neví, jak z toho ven. Ale je to přesně ten typ, u kterýho se obávám, že bych nepochodila s nějakým psychologem a tak, že by mi tam nešel, což vidím jako jediné východisko. On mi několikrát řekl, jak mě miluje, jak se na nás těší a jak neví, co dál, že přece neodejde od nás jen kvůli klukovi... ale že prostě neví, co s tím má dělat... ale já si myslím, že to je jediný řešení, že pokud si s tím neví rady sám a do budoucna se to nezlepší, tak jediná možnost bude psycholog, který mu pomůže pochopit, co se v té dětské hlavě děje a jak k němu musí přistupovat, že prostě ten kluk ten první krok neudělá, protože tomu ještě nerozumí..... je to vážně složité, jako zase je to teď o dost lepší, než to bylo třeba vloni, ale to jsme měli i problémy mezi sebou a kluk to dost pociťoval, to jsme málem šli od sebe, zrovna tahle nová práce paradoxně nás zachránila, protože tím, že je pryč, uvědomí si spoustu věcí a víc si domova váží, je to blbý, ale je to tak..... já mu zase nechci podkopávat autoritu, vím že se vzteká často oprávněně, jen krotím výrazy a míru rozhořčení, ale víc nemůžu, on zase pak má pocit, že jsme spolu proti němu a že tu je prd platnej. No vážně to není jednoduché, často si s tím nevím rady, ale teď je relativně klid, nevidí se tak často, tak se tak často nemůžou hádat a víc se na sebe pak i těší, ale ideální to není no, vždycky se to vyhrotí, ale já si neumím představit rozvést se s milovaným manželem, kterého k životu chci a potřebuju a mám ho ráda jen proto, že si s klukem nerozumí. Vím, že kdyby šlo do tuhého, musím se postavit za to dítě, vykašlat se v tu chvíli na svoje city a být s dítětem, ale nechci vůbec do takových extrémů dojít....
Stefinka
 
Příspěvky: 499
Registrován: 0, 28. leden, 2014, 10:52 pm

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod Stefinka » 0, 13. květen, 2014, 2:13 pm

Teď nějak úplně nechápu, co tím myslíš.... jako nějaká sedativa nebo tak něco? On není agresivní jako že by kluka mlátil (jasně, taky už mu v minulosti dal párkrát na zadek, to i já), nebo mě nebo tak, to vůbec ne, on vyletí jen slovně, nic víc.... toho psychologa jsem spíš myslela kvůli pochopení problému mezi nima a v nacházení nějakého řešení, v tom si myslím, že nic jiného nepomůže, pokud to není schopný pochopit a dojít k tomu sám od sebe.... ještě mě napadla nějaká odborná knížka, ale on nemá čas číst, ani na to není.... a je to ten typ, že k doktorovi ho nedostanu a léky taky nebere žádné ani když ho něco bolí, to už musí být.... ale takových je spousta chlapů. Dokonce jsem i přemýšlela jednu dobu, že bych s klukem zašla já, abych ho třeba pochpila já nebo abych zjistila, co děláme oba v tom přístupu špatně a tak nebo zda kluk není nějak psychicky bloklý, ale pak jsem si říkala, že problém je hlavně z dh strany a že on je ten první, kdo by to měl řešit, ať už zatím sám v soběě nebo pak případně i s malým.... ještě mě napadlo, že bych navrhla, že tam půjdeme všichni společně, ale myslím si, že by to odmítl nebo že by to přede mnou třeba nechtěl řešit... pro něj je jednodušší od problému utéct, to je ten problém no, on má vážně hodně zabejčenou (je to býk) a složitou sobeckou povahu, s ním jen tak něco nehne.... nemít spoustu fajn pozitiv, kterých si na druhou stranu vážím a nemít tam to citové pouto, myslím, že už bychom spolu dávno nebyli.... hodně kamarádek už mi řeklo, že by s ním nebylo ani za zlaté prase, že mám svatou trpělivost. Ale oni víc samozřejmě spoustu věcí z vyprávění a zase nevidí do hloubky jiné věci a jiná pozitiva, která zase třeba vidím jen já a když člověk miluje a chce milovat, musí brát lidi takový, jaký jsou, tudíž i s chybama a já zase vím, že s jiným chlapem přijdou jiné problémy a bude mi na něm vadit zase něco jiného, to bych musela být sama.... je to složitý, ale zatím to není neúnosný, tak nemám potřebu to takto radikálně řešit, spíš bych chtěla, aby se to spravilo. Holku miluje a u kluk si myslím, že se to třeba spraví, až bude ještě o něějaký ten rok starší, bude chodit do školy, bude mít kroužky, kamarády, jiné zájmy zase a bude třeba rozumější a tak.... ale nevím, to se ukáže až časem...
Stefinka
 
Příspěvky: 499
Registrován: 0, 28. leden, 2014, 10:52 pm

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod Stefinka » 0, 13. květen, 2014, 2:47 pm

Lenny píše:Myslela jsem něco přírodního na celkové zklidnění jako takovou "první pomoc". Alternativních způsobů je hodně.


Proto se ptám, co jsi tím konkrétně myslela, nevím co si pod tím mám předstvit...
Stefinka
 
Příspěvky: 499
Registrován: 0, 28. leden, 2014, 10:52 pm

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod Stefinka » 0, 13. květen, 2014, 3:05 pm

Aha, tak o tom nic nevím a řekla bych, že bych s tím měla stejný úspěch asi jako kdybych mu řekla, ať si vezme třeba ibalgin nebo si zajde k doktorovi ;-) Možná bych pochodila ještě hůř, protože na ty přírodní věci on už tuplem nevěří a je k tomu velice záporný.
Stefinka
 
Příspěvky: 499
Registrován: 0, 28. leden, 2014, 10:52 pm

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod treperenda » 0, 13. květen, 2014, 3:55 pm

Tak já bych řekla, že pokud je člověk cholerik od přírody, tak s tím žádný preparát nic nenadělá. Zkrátka se musí naučit trochu krotit. Na šéfa taky určitě nevylítne jak čert z krabičky. Tak proč si to dovolovat k vlastnímu dítěti, že jo. Na druhou stranu, on chlapečka vidí v podstatě tak den a půl z celého týdne, jinak s ním vše řeší Stefi. TAk bych myslela, že by nebylo od věci, aby si Stefi někam zašla, něco přečetla. Velmi doporučuju psycholožku Jiřinu Prekopovou - Malý tyran, Sourozenecké konstelace, v podstatě s čímkoli od ní šlověk nezachybuje. Pak pedagogický guru Matějček . A ještě tu jednou kolovala nějaká báječná knížka, kterou jsem si stáhla a podle první kapitoly jsem během čtyř dnů naučila roční dítě si po příchodu domů porovnat botičky a uklidit čepici :mrgreen: Vydrželo mu to dodnes!!!!! Jsou mu tři roky. bohužel pak jsem o soubor přišla - a DING teď hned si ho stáhnu znovu. Holky pomožte mi - je to ta Štastné děti mají šťastné rodiče?

Jinak jestli můžu přispět radou pedagogického polovzdělance, tak radím tady a hned to nejjednodušší a nejzákladnější - Stefi, ty evidentně nemáš problém s důsledností. To jak organizovaně dáváš děti spát brzo večer, den co den, je toho důkazem. Já jsem takové disciplíny nedosáhla ani po deseti letech mateřství a třech dětech. Takže závada bude někde jinde - vypni televizi, tablety, mobily a jiné krámy. Dětem dej jasně stanovený čas, jakou dobu u těchto přístrojů denně stráví. V jejich věku to nesmí být víc než hodina denně a to počítám i pasívní sledování televize. To že jim celý den někde něco svítí, bzučí, Doňa KOnzuela se rozchází počtvrté se svým Chosém, si ukládají do hlavy a zaneřáduje jim to v mozečku prostor, který mají věnovat něčemu úplně jinému. Možná právě přemýšlení o tom , jak výhodné by bylo uklidit pokoj a nenaštvat dnes mamku. A z vlastní zkušenosti vím , o kolik víc jsem schopná dětem naslouchat a vnímat je, když mám vypnutý počítač a televizi. V opačném případě moje děti, moje poklady slyší dost často - ticho, neslyším, te´d počkej až to dopíšu, teď se soustředím atd.
Začala jsem vypomáhat v Lesní školce a posledně mi naše koordinátorka říkala, že z nějakého průzkumu vyšla jako jedna z největších předností školky v lese skutečnost, že děti slyší ticho. Případně rušené zpěvem ptáků a šuměním listů stromů. Dnešní děti jsou obklopeny od dětství nestydatým množstvím zvuků a jsem přesvědčená, že to ovlivňuje negativním způsobem jejich vývoj.
Miluju hubnutí a ploché břicho.
treperenda
 
Příspěvky: 1861
Registrován: 0, 22. říjen, 2010, 10:18 am
Bydliště: Lont u Brna :o)

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod Stefinka » 0, 13. květen, 2014, 4:53 pm

treperenda děkuju, s tím vnímáním máš pravdu, občas řeknu za chvíli nebo hmmm a poslouchám jedním uchem, asi opravdu přes den televizi budu více vypínám a zapnu si jí fakt až na to, na co budu chtít koukat nebo večer a tak... Zase je fakt, že dřív kluk na televizi ujížděl více, dneska už si jí taky v pokojíku přes den skoro nepustí, spíš večer před spaním a to také není denně, záleží v kolik jdou spinkat, zda se druhý den vstává apod.... tak důsledná bych určitě mohla být v některých věcech i více, zase na druhou stranu se snažím dodržet tak nějak aspoň tu večerku, nebo že sladké prostě bude až po jídle a podobné věci, to se snažím dodržet, ale určitě je spousta chyb, co dělám ve výchově nebo v přístupu, určitě je co zlepšovat, jen si člověk občas neví rady, když něco nefunguje dle představ.... a musím říct, že i když jsem na sebe pak často naštvaná a mám chut brečet, tak si často na dětech vybíjím svoje nervy a depky, kdy je toho na mě hodně a mám pocit, že od těch děětí potřebuju na pár dní zmizet, což samozřejmě není možné, když se mi poštěstí jednou dvakrát do měsíce vypadnout na dvě tři hodiny, je to moc a někdy je toho prostě hodně... nechci si stěžovat, je spousta mamin, co chodí denně do práce nebo co nemají vůbec manžela a žijí sami a zvládnout to musí a také si nestěžují, tak to nebudu dělat ani já, chtěla jsem děti, rodinu, mám to a jsem šťastná za svoje děti, neměnila bych, jen je toho někdy hodně a potřebovala bych na chvíli vypnout, každý den je stejný, všechno je pořád tak stereotypní a tak stejné, že to člověku leze na nervy a pak když se sejdou ty nemoci nebo ty dny, kdy je člověk ještě navíc zavřený doma nebo se několik dní nevyspí, nabaluje se to a mně potom stačí málo abych vyletěla a jsem na ty děti víc uřvaná než jindy, pak mě to mrzí a vztekám se sama na sebe. Pokusím se mít víc trpělivosti a víc se jim věnovat, vysvětlovat, být důslednější na některé věci, aby se to zlepšilo, uvidíme no.... každopádně děkuju
Stefinka
 
Příspěvky: 499
Registrován: 0, 28. leden, 2014, 10:52 pm

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod betelgeuzz » 0, 14. květen, 2014, 1:22 pm

Nechce se mi dočítat všechny příspěvky co přibyly, ale když se tu doporučují knížky, tak já za sebe můžu doporučit Respektovat a být respektován a Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Na jejich základě jsem úplně převrátila svůj názor na výchovu. s partnery je to většinou těžký, oni nic číst nechtějí, já občas předčítám manželovi zajímavé pasáže, nebo po nějaké konfliktní situaci mu řeknu, jak se to dalo řešit jinak. Většinou s tím souhlasí, akorát to nemá zažité.
Od Prekopové jsem četla jen Malýho tyrana, ale moc mě nenadchla.
betelgeuzz
 
Příspěvky: 92
Registrován: 0, 26. srpen, 2012, 9:13 pm

Re: zvyk na květen - Lov!

Příspěvekod treperenda » 0, 14. květen, 2014, 1:49 pm

Prekopová nedává přesný návody, jaký najdeme třeba v RaR a v Žít a nezbláznit se - to jsem asi měla včera na myslí. Ale souzním s tím jejím postojem milovat bez podmínek, za všech okolností. A její sourozenecké konstelace jsou naprosto dokonalé. Myslím, že se všichni tito autoři doplňují. Všichni vychází z toho, že dítě je třeba milovat bez výhrad, s úctou k němu i sobě. To je alfa i omega. A v podstatě každý, kdo někdy sáhne po nějaké výchovné knížce, si ji bere proto, že nechce dělat z děcka pohůnka, stroj který bude šlapat. Chceme mít sebevědomé, rovné děti, které se budou dokázat přihlásit o své slovo, ale budou vědět, že všechno něco stojí a že často je třeba sebe upozadit a myslet víc na druhého. Pro mě je to tak, že Prekopová ukazuje ten základní postoj a ti ostatní jasné návody, jak s tím pracovat a žít.
Miluju hubnutí a ploché břicho.
treperenda
 
Příspěvky: 1861
Registrován: 0, 22. říjen, 2010, 10:18 am
Bydliště: Lont u Brna :o)

Předchozí

Zpět na Denní tipy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků