Domácí násilí bohužel opravdu existuje

Každá máme někdy období, kdy se nemáme skvěle. Ztratíme práci, štve nás naše dříve drahá polovička, máme problémy s dětmi (ať proto, že jsou, nebo že stále nejsou...), někdo je dokonce obětí domácího násilí. Svěřte se, jistě nejste samy. Můžete se na svůj mail zaregistrovat znovu pod jinou přezdívkou, abyste byly v anonymitě.

Domácí násilí bohužel opravdu existuje

Příspěvekod Lída » 0, 28. srpen, 2008, 12:25 am

Dříve jsem si myslela, že takové případy jsou naprostou výjimkou. Toto je dopis od jedné Američanky uveřejněný na fóru.

(...)
behem vyhazovani asi pred tremi mesici jsem vyhodila vec se zvlastnim vyznamem. Byla jsem na sebe moc pysna, ze jsem to dokazala. Ale hned pristi den me zachvatila panika. Muj dukaz je pryc! Jediny muj dukaz, ze to co se mi stalo, se mi stalo doopravdy, bez ohledu na to, cemu uverila policie (a mne opravdu neverili, i kdyz jsem mela potvrzeni od Navy Investigative Service namorni vysetrovaci sluzby(?) Vsechny moje slozky z "rodinne obhajoby" byly cenzurovany ) Mam sice kopie, ale jsou v nich vymazana mista, dokonce tam nezustalo ani jmeno pravnika.
Kdyby to byla pravda, musel by ten dustojnik byt propusten z Namornictva. Takze to proste pravda nebyla, zametlo se to pod rohozku.

No, k me velke uleve, za tyden jsem tu vec nasla v garazi. Zustala tam zapomenuta na puli cesty k vyhozeni. Muzu klidne spat.

A co to bylo?

Prohnuta panev. Ohnuta tak, ze uz nebyla kulata. Tuhle panev jsem umyla, schovala a prestehovala jsem ji s sebou z Japonska do meho noveho domu na Floride. Schovavala jsem ji pod posteli. Dokud jste nerekla, zbavte se vseho, co mate pod posteli.
Pokazde, kdyz byl zivot tezky, vytahla jsem panev z pod postele, vyndala ji z pekne tasky, ve ktere byla, a divala se na ni s uctou a bazni. Davala mi kdysi odvahu branit se a bojovat behem hrozneho rozvodu. Pomahala mi prenest se pres me rozchody s muzi, se kterymi by budouci souziti nebylo jednoduche.

Byla to panev, kterou me muj exmanzel prastil. Rozmachl se s ni jak s baseballovou palkou. Nastesti jsem mela v tu dobu cerny pasek v karate a tvrde jsem drela v telocvicne. Zacala jsem tam chodit prave ze strachu pred nim, mela jsem malou dceru a bala jsem se, ze s jeho chovanim a povahou by me jednou mohl i napadnout. Jen diky tomu mi nezlomil zebra. Lekari a pracovnici u rentgenu rikali, ze v takove pripade by mi nejspis zebro propichlo srdce.
Rozvod byl hrozny, pouzil proti me vsechno, co mohl.

A pak jsem se divala na tu panev v uzasu - prezila jsem to. Nejsem obet, ale ten,co prezil. Ta panev byla jedinym dukazem o tom, co se mi stalo. Nekdy jsem na ni koukala a rikala si, takhle panev byla ohnuta o moje telo. Ja to prezila. Jindy jsem byla nazlobena, ze neco takoveho bylo pouzito jako zbran proti mne. Ale vetsinou mi davala silu. Ten pocit, ze kdyz jsem prezila tohle, preziju vsechno, co si na me zivot jeste vymysli.

Pri tom vyhazovani jsem si pujcila auto a odvezla veci na skladku. Vaha tam ukazala na 600 liber! Jeste jsem nepanikarila, ze jsem tu panev vyhodila a modlila jsem se, abych ji ani nepocitila. Myslela jsem na to, jestli mi budou lidi verit, jestli nezapomenu, jaky zivot muze byt, a neprestanu se radovat i z malych veci. (...)

Otevřelo mi oči, když se na tenhle uveřejněný dopis několik z vás, kterým jsem posílala maily o uklizení, ozvalo, že mají s domácím násilím osobní zkušenost. Byla jsem šokovaná, zahanbená z toho, že jsem měla růžové brýle, ale byla jsem hrozně ráda, že jste se ozvaly.

Naštěstí nemůžu psát z vlastní zkušenosti. Přidám ještě jeden překlad z amerického fóra:

Jestli vas nekdo ve vzteku uhodil, nechoval se normalne. Proc zijete v tom svazku?

1. Bojite se, ze byste to samy nezvladly! To znam. 17 let manzelstvi jsem slysela, ze nejsem nic, protoze nemam vysokou skolu. Ubily me reci, ne pesti. Casto po me neco hodil, ale jakmile me uhodil rukou, vymyslela jsem plan a odesla.

2. Je na mne, abych udrzela funkcni manzelstvi. Za kazdou cenu? A proc?

Byla jsem vychovavana ve vire, kde se rozvod netrpel. Spis vam prominuli vrazdu nez rozvod. Od mala jsem slysela, ze mam odpovednost za to, aby se muz citil v manzelstvi dobre. Chodila jsem "po vajecnych skorapkach", jen aby se nerozcil.
Kdyz jsem mu konecne ohlasila, ze odchazim, nemohl tomu uverit! Rekl: Ale ja jsem stastny! Pomyslela jsem si jen Jo, ja vim, udelala jsem vsechno, aby to tak bylo, abys mi nenadaval, neprastil nebo necim nehodil po mne nebo po synovi.

3. Bala jsem se. Zni to trochu hloupe, ale bala jsem se, co reknou lidi, jestli to zvladnu sama a jak to vlastne udelam. Predtim jsem nikdy sama nebyla. Nez jsem se vdala, zila jsem v nefunkcni rodine a ted jsem byla v dalsi takove.
Cetla jsem knihy Rity Davenportove. Dodala mi silu a naucila me starat se o sebe. Cim silnejsi jsem byla, tim vic mi nadaval. Uz jsem se nechodila vybrecet do pokoje nebo pred lednicku. Hadala jsem se s nim a to ho jeste vic rozzlobilo.
Zacala jsem se smat. Nekdy i nahlas. To se mohl zblaznit. Jednou mi rekl, ze nic tak smesneho nemuze byt. Tak jsem mu tu legracni pasaz z knizky precetla. Stejne mu to neprislo legracni. Tenkrat jsem si rikala, ze prece nemuzu zit do konce zivota s clovekem, ktery se neumi zasmat nebo alespon usmat.

4. nechtela jsem byt ta, co rozvrati manzelstvi. Nechtela jsem ho znicit. No, nebylo to jen moje manzelstvi, ale taky jeho. On nic menit nechtel, protoze podle nej bylo vsecho v poradku. Ja mela problem.
Alespon jsem chtela byt vdana dele nez moje matka. Takova pitomost! Ona byla vdana 12 let. Tak jsem ji teda prekonala.
Zase tam vykukoval perfekcionismus: obrazek stastneho domova, vychovanych deti a milujici podporujici manzelky.

5. Moje veci. Rikal, ze nic neni moje! Neprispela jsem pry do manzelstvi nicim, ani praci. Sla jsem do prace, kdyz byly Justinovi tri roky, protoze jsem mela dost reci, ze jsem nic, protoze nevydelavam. Porad jsem premyslela jak svoje veci vezmu s sebou, ale kdyz prislo na akorat, najednou to nebyl problem. Byly to proste veci. Nechala jsem je tam. Jedine, ceho lituji, bylo, ze jsem nevzala s sebou syna. Odstehovala jsem se jako delnik na jednu farmu daleko od civilizace, nebyla tam televize. Nemuzu uverit, ze jsem syna nevzala s sebou kvuli tomu, abych ho nepripravila o televizi a zpravy o pocasi. V te dobe jsem proste jen chtela prezit. Muj syn mel jeste dva roky do konce skoly, myslela jsem, ze mu bude lepe ve znamem prostredi.
Bohuzel, kdyz jsem odesla, vybijel si muj ex zlost na nem. Do te doby jsem ho umela chranit.
Odjela jsem s oblibenym vlnenym salem, stereem, autem a oblecenim.

Cim silnejsi budete, tim vice bude vzteku, az vam to nebude vadit, obrati se na vase deti. Muz to vidi u soudu kazdou chvili. Nedavno bylo ctyrlete dite hozene na gauc proto, ze se nechtelo oblekat. Na otce ted pochopitelne bude nekdo uredne dohlizet.

6. zenske maji take vztek. Ale casto ho dusi v sobe a obraceji ho nakonec proti sobe. Citi se spatne, ze maji takove myslenky a premysleji o tom, jestli by jejich detem nahodou nebylo lepe bez nich.
Mne nakonec pomohla od depresi kamaradka,ktera predstirala, ze chce doprovod k lekari (4 hodiny vzdalenemu) a az tam z ni vypadlo, ze ten lekar ceka na me!

7. Neni normalni, ze se musite zpovidat, co jste cely den delaly a kde jste byly. Ze vam nekdo pocita, kolik ujedete s autem. Ze posloucha vase telefonni hovory a nemuzete mit pratele. Ze musite vyuctovat kazdy vydaj a dostanete dost penez jen na to, aby se zaplatily ucty. Neni normalni, ze vam nekdo vezme klice od domu, od auta, ze vam zakaze telefonovat.

Jestli vam nekdo ublizuje, utecte. Nikdy to nebude lepsi! Bezte do krizoveho centra, k rodicum, k pratelum. Deti vezmete s sebou. To je jedine rozhodnuti, ktere musite udelat. S ostatnim vam pomohou. Neni to snadne, ale detske krucky vas tam dovedou a dostanete svuj zivot zpatky. Zvladla jsem to ja, zvladla to moje sestra, zvladnete to vy!
Je lepsi mit svuj zivot a jinak nic, nez bydlet v dome s muzem, ktery vas nemiluje a chce vas jen ovladat! Myslete na sve deti a na to, co dela takova atmosfera, zlost a ovladani s nimi. Nevychovavejte dalsi generaci, ktera bude ublizovat!

***
Budu ráda, když ty z vás, které s tím bohužel mají vlastní zkušenost, seberou odvahu a napíší. Bude to povzbuzení pro ty, které tak odvážné nejsou...

díky
Uživatelský avatar
Lída
Site Admin
 
Příspěvky: 1362
Registrován: 0, 27. srpen, 2008, 12:40 am

Re: Domácí násilí bohužel opravdu existuje

Příspěvekod wireen » 0, 1. září, 2011, 9:50 am

To je opravdu hrozivý příběh. Nechápu lidi, co tohle můžou někomu udělat. A nejhorší je, že se ani nemůžete nijak bránit, protože tady nepomůže už ani právní poradna.
wireen
 
Příspěvky: 2
Registrován: 0, 4. srpen, 2011, 11:26 am

Re: Domácí násilí bohužel opravdu existuje

Příspěvekod ireenee » 0, 2. září, 2011, 10:14 am

Je to hrozné a nejtěžší na tom pro ženu je přiznat si to sama sobě.....
ireenee
 
Příspěvky: 10
Registrován: 0, 29. září, 2009, 11:22 am

Re: Domácí násilí bohužel opravdu existuje

Příspěvekod petr » 0, 26. červenec, 2012, 8:01 am

V mém okolí se také bohužel děje domácí násilí, ale oběť kupodivu není žena, naopak, švagrová mlátí švagra, je to neskutečné, taky pánví, vybila mu několik zubů, pokřivila úsměv. On s tím nic nedělá, stěžuje si, to ano, ale jinak s tím nic nedělá. Bojí se jí.
petr
 
Příspěvky: 5
Registrován: 0, 26. červenec, 2012, 7:52 am

Re: Domácí násilí bohužel opravdu existuje

Příspěvekod Antonie » 0, 3. květen, 2014, 12:25 pm

Ano,existuje.A bohužel v daleko větší míře,než si myslíme.Vždycky jsem měla normální vztahy,které prostě vyšuměly,přestali jsme si rozumět..ne vždy jednoduché rozchody,samozřejmě,ale nikdy žádný velký extrém,až na jednoho,který mi spal před domem a dělal scény,ale to za chvíli taky přešlo...Až jednou:na krku jsem měla tři děti a potkala jsem na jedné open air akci svojí dětskou lásku s kterou jsem "chodila" někdy ve 14-15ti.Padli jsme si kolem krku..a začala velikánská love story.byl to hezký čas plný romantiky..no znáte to :give_rose: ..Bydleli jsme spolu několik měsíců a všechno bylo úplně v pohodě.Měl super vztah s mými dětmi,dobře se nám hospodařilo..na vše skoro stejné názory,líbila se nám stejná hudba,filmy,stejný smysl pro humor,ve stejnou chvíli jsme řekli to samé..prostě "ta pravá osudová láska"..asi po půl roce jsme se spolu přestěhovali do mého domu na polosamotě cca 140km od našeho domovského města (Prahy)..Během prvního týdne se mi začal měnit před očima.Přestal být ten vysmátý veselý chlap,nic ho nebavilo,byl často protivný,večer na gauči si udržoval odstup..a pak mě zničeho nic seřval za úplnou blbost.Zůstala jsem jak opařená.Během dalšího měsíce byl čím dál nesnesitelnější,kritizoval mě snad za vše když kolem mě prošel-vždy mě chválil za to,jak skvěle dělám vše kolem rodiny a domácnosti a najednou jsem neuměla dobře ani zamést..nebudu popisovat mechanismus jak se z pohodové sebevědomé schopné ženské stane cvok a nula,která si myslí,že je to nejhorší a nejneschopnější stvoření na světě,které si myslí,že je tak hrozné,že opravdu může i za to,že s ní nechce jít ani na procházku,protože je nesnesitelná a nevyvolává v něm chut cokoliv s ní podnikat.Kdo umí manipulovat s psychikou a umí tuhle "hru",zmákne vás ani nevíte jak..za pár měsíců po mě lítal nábytek a moje láska z dětství na mě ječela "ty ku*** zasr*** přísahám že tě ubiju"..a já myslela,že si to zasloužím.byl ze mě cvok!..Víte,měla jsem matku,která se mnou zacházela stejně-možná proto že na mě vytáhl tyhle staré mozkové rovnice,se mu to povedlo.nemyslete si že jsem ho nevyhazovala..ale to se věšel,trávil,klečel,prosil jak se půjde léčit..jasně-Vy byste ho poslaly do haj** protože jste normální.Já už nebyla normální v tu chvíli...nakonec jsem tu sílu sebrala,protože se stalo něco děsivého.zavolala jsem policii a ti ho vyvedli.nebyl však ještě zdaleka konec...Trvalo to ještě dlouho.A mnohem déle léčení duše,která dnes není ještě v pohodě..Ale od té doby vidím kolem sebe tolik podobných osudů.Kamarádky,které si ani nepřipouští,že jsou týrány,ale když mi popisují jak s nimi manželé zacházejí,musím se ptát,jestli jim to přijde normální.Dvoum kamarádkám jsem to vyprávěla a ony mi řekly:"ale takhle přesně se chová můj muž,ale nebije mě"-ten můj mě taky nebil,ale řeknu vám,že kdybych měla doma cholerika,který se chová jinak normálně a nevytváří mi jinou realitu,nevykládá mi že já jsem někdo úplně jiný,a občas neudržel ruku,bolelo by to mín,než to co mi dělal tenhle.Tím nechci říct,že bych to tolerovala.jen přirovnávám...Vím,že to asi nepochopíte,protože to vnímáte s normální,nenarušonou psychikou a sebevědomím.Jsou mezi týranými ženami i ženy na vysokých postech které šéfují v bance,lékařky,právničky se skvělou karierou..Říká se tomu příklad vařené žáby,protože to přichází po kapkách.Když hodíte žábu do vařicí vody,vyskočí,ale když ji pomalu zahříváte,nechá se uvařit.A tohle je stejné:kdyby vám sprostě nadával,nebo vám říkal že jste neschopné a křivé nuly na druhém rány,plivnete mu pod nohy a už nikdy nezvednete telefon,ale ono to přichází tak zasr**ě pomaličku.Pomalu do vás zasije pochybnosti o sobě samé a opřesvědčí vás že to vlastně s vámi myslí dobře,že je jediný dko vám řekně upřímně pravdu o vás..a najednou jste někdo jiný a věříte že jste někdo jiný.vyvolá konflikt a pamatuje si ho až od chvíle,kdy se začnete bránit.Úplně mění realitu,přesvědčí vás,že se vše odehrálo jinak..takhle to zní tak,že si člověk řekne:no to bych se mu vysmála..ano,ale ne pokud už byste byli zpracované.Totiž pokud se člověk do té doby se manipulativním sociopatem nesetkal,neumí v tom chodit...Dnes už jsem zas někdo jiný.O level výše než kdysi a jakmile u chlapa zazanamenám jen nezdvořilost,končí jednou pro vždy,protože už mám na tohle radar.Dovedu si představit co se z pro někoho bezvýznamného buranství může stát za x měsíců či let.A já ho znala od dětství.Dejte si proto pozor a budte mimořádně citlivé k tomu jak se chovají a netolerujte ani drobnou neúctu ze začátku vztahu.netolerujte když na vás zvýší hlas.A už vůbec ne,pokud si příhody pamatuje jinak a vaše chování především.Clověk je zamilovaný a mávne nad lecčím rukou.A mějte oči otevřené u svých kamarádek.Pozor:klasický pár,kdy je žena týraná působí z venku přesně naopak.Zvenku vidíte muže,který je okouzlující,běhá kolem své "milované",je velmi úslužný,ochotný,někdy až přeslazený a žena?působí protivně,nervozně,projevuje i nevoli pokud on třeba při návšetěvě se k ní chová něžně(hnusí se jí to protože je to komedie).Zbystřete,pokud si o páru říkáte:ježiš,takovej skvělej něžnej chlap,jak se může s takovou krávou obtěžovat,chudák!..V tom případě se pokuste vnímat detaily.Ten chlap dost možná hraje komedii a žena se proti ní brání,protože on je tak šikovný,že ten přešlap neudělá a ji to devastuje a cítí se jak v kriminále..Zbystřete,pokud si kamarádka postěžuje že její chlap ji kritizuje za vše možné a přijde vám,že je poslední dobou protivná a vše se jí lehko dotkne.Zkuste se šikovně zeptat.Pozor,oběti mají tendenci to bagatelizovat..tak proto jsem vám to napsala.Je hodně týraných žen a nemusí mít monokly..a vy si můžete řikat:takovej skvělej chlap,ta má štěstí..a ona je na něj tak rpotivná!..Máme tu Bílý kruh bezpečí.zapamatujte si to.Přeji všem pěkný den.
Antonie
 
Příspěvky: 11
Registrován: 0, 1. únor, 2014, 10:52 am

Re: Domácí násilí bohužel opravdu existuje

Příspěvekod Antonie » 0, 3. květen, 2014, 1:21 pm

Ono je to dané tou neštastnou"výchovou dívek v čechách"(a nejen tam).Odmalička slyšíme řeči typu:takhle si Tě nikdo nevezme,takhle Tě nikdo nebude mít rád,takhle se nebudeš chlapům líbit,jestli se takhle budeš chovat k manželovi tak..,jo od toho má ženský zástěru,aby za ní mohla schovat slzy..takhle se nemůžeš k chlapovi chovat..takhle jsi ale ošklivá holčička!..Vlastně nás učí,že zodpovědné za to,jak bude vypadat manželství,vztah,jsme my.Ze si musíme lásku zasloužit..a ty mužské chyby a úlety přehlížet.A že když chlap nosí prachy,máme mu dát pokoj a být rády že jsme rády.Časopisy plné toho jak chlapa ohromit,jak být sexy,jak být hvězda v kuchyni a v posteli,jak si "ho"udržet..a Viděli jste snad něco podobného v mužském časopise?max to jak se ženské zbavit včas a jak vytěžit ze vztahu maximum (sex a žrádlo) a přitom se nenechat lapit.Takže pokud je na ní hnusný,tak ona si to donekonečna omlouvá a přemýšlí kde "ona" udělala chybu.Když si postěžuje,poslouchá to samé,nebo ještě k tomu si poslechne,že to přehání,když je na děti hodný a nosí prachy.proplesknul ji?No to asi musela bejt hodně hysterická že se neudržel,atd.Je na ní zlý,protivný?"no má toho moc v práci,taky mu dej pokoj a nech ho bejt,má nervy na pochodu,chlap potřebuje klid"..takže ono to týrání se lehce vloudí a i když se žena cítí nejistá a nelíbí se jí jak se chová,pokud neumlčí už ona sama ten vnitřní křik že to není v pořádku a neobviní sebe,tak ji v tom "rádo"pomůže okolí. :dontknow:
Antonie
 
Příspěvky: 11
Registrován: 0, 1. únor, 2014, 10:52 am

Re: Domácí násilí bohužel opravdu existuje

Příspěvekod Stefinka » 0, 3. květen, 2014, 3:16 pm

hezky popsané, je to pravda no, taky mám příklad od své sestry, ale ta dodneška nepromluvila, jak dlouho to trvalo nebo co se tam konkrétně dělo a proč to začalo apod., takže vlastně nemohu soudit, co se stalo... Ale každopádně chlap, kterej sáhne na ženskou (případně teda výjimečně obráceně), je srab a to by si žádná z nás neměla nechat líbit, hnusí se mi to a doufám, že mně se nic takového nikdy nestane.
Stefinka
 
Příspěvky: 462
Registrován: 0, 28. leden, 2014, 10:52 pm


Zpět na Mám špatný den, špatný rok

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník