Bezmoc

Každá máme někdy období, kdy se nemáme skvěle. Ztratíme práci, štve nás naše dříve drahá polovička, máme problémy s dětmi (ať proto, že jsou, nebo že stále nejsou...), někdo je dokonce obětí domácího násilí. Svěřte se, jistě nejste samy. Můžete se na svůj mail zaregistrovat znovu pod jinou přezdívkou, abyste byly v anonymitě.

Re: Bezmoc

Příspěvekod velva » 0, 14. únor, 2010, 6:29 pm

zuzajdík- děkuji za vysvětlení.Zmátl mě jiný nick.
velva
 
Příspěvky: 1344
Registrován: 0, 20. červenec, 2009, 9:38 am

Re: Bezmoc

Příspěvekod Lilyl » 0, 14. únor, 2010, 9:08 pm

Jakubko-Martino,

taky jsem právě měla narozeniny a taky mám 2 letou dceru, můj soucit s tebou a malou je skutečně velký, drž se .

Lily
Lilyl
 
Příspěvky: 31
Registrován: 0, 25. leden, 2010, 11:46 am

Re: Bezmoc

Příspěvekod IvaChytilova » 0, 16. únor, 2010, 9:09 pm

Martino, psala jsem ti SZ, byla jsem v šoku a tak jsem ani nedočetla všecky příspěvky. Už jsem to pochopila. Posílám hodně síly.
IvaChytilova
 

Re: Bezmoc

Příspěvekod Martina1 » 0, 31. březen, 2010, 12:53 am

Ahoj holky, za chvíli bude skoro jedna hodina po půlnoci a já tu sedím a klepu se jak osika, jak mi pracují nervy. Poslední dobou řešíme s DF samé "příjemné věci",které stále ještě souvisí s naší malou a tak si říkám, co ještě všechno musíme prožít a vydržet. Začalo to zjištěním, že po naší malé bude dědit biootec; ten, který malou přes rok a půl neviděl, nezajímal se, ani blbou smsku nenapsal, jak se jeho dítě má, jak roste, zda něco nepotřebuje,.. Nevím, zda něco tušil nebo se v něm hnulo po tolika měsících svědomí, ale najednou chodí se svojí novou přítelkyní, pro kterou byla malá jen cizí parchant a kdo ví, s kým jsem si ho uhnala, na hrob naší berušce zapalovat svíčky. To, že nás to s DF a starší dcerou uráží, nepřejeme si to a aspoň její přítomnost tam opravdu nechceme, jaksi nebere v potaz ani jeden. Jeho drahá přítelkyně mi pak drze volá, že jsem ubohá, když tu jejich svíčku na hrobě nenechám. Karolinku neznali, pro ni byli oba cizí lidi, nevím, co je k jejich jednání vede, ale upřímný smutek to rozhodně není.
Asi si říkáte, o jakém dědictví po malé to píšu. Měla jsem totiž na sebe uzavřenou pojistku a malou jsem měla z té mé pojistky připojištěnou. Takže se vlastně jedná o peníze, které měly být z pojistky vyplaceny za úraz. Jenže vyplaceny za života nebyly a budou vyplaceny po smrti, takže to je to dědictví po malé. Že tomu nerozumíte? Já taky ne. Hlavně mi to přijde i nespravedlivé, aby dědil někdo takový, pro kterého, podle jeho slov, jeho vlastní dítě bylo životním omylem a který neprojevil o své dítě sebemenší zájem. Ale byl zapsán v rodném listě, tedy dle zákona neopomenutelný dědic. Bohužel nejde nijak v pojistce ošetřit to, aby právě takový rádoby otec nemohl v takové situaci jakou řešíme my dědit. U dospělého je to jiné, ten v pojistce uvede, komu v takovém případě kolik podílu připadne, ale u dětí to nejde. Je hodně mamin, které mají takového biootce svých dětí, jako jsem měla já, a určitě i hodně z nich má svá dítka připojištěna nebo pojištěna jako jsem měla já malou. Snad žádnou nikdy nepotká to, co potkalo nás, aby pak musela řešit i dědictví s biootcem.
Další rána přišla ze sociálního odboru, kde jsem loni v říjnu podala žádost na příspěvek na péči. Ze zákona jsme na to měli nárok. Jenže se musí provést šetření, aby se zjistilo, do jaké kategorie bychom spadli a na jakou výši příspěvku bychom měli nárok (ten, kdo má třeba dítě s celiakií nebo zdravotně postižené ví, o čem píšu). Jenže šetření musí být provedeno doma v rodině, tudíž když jsem byla s malou v nemocnici, tak se řízení vždy písemně přerušilo, protože nemohlo proběhnout šetření. Loni na podzim jsme jely s dcerou do lázní. Úřednice o našem odjezdu věděla i o přibližném termínu návratu. Měly jsme se vracet těsně před vánoci, jenže malá chytila po týdnu v lázních rotavirovou infekci a tak jsme strávily týden na infuzích v trutnovské nemocnici. Vrátily jsme se tedy dřív, místo 20.12. jsme přijely 4.12. Měla jsem hlavu plnou starostí o malou a tak jsem na příslušný úřad zašla až 9.12. a na jejich formuláři vypsala a nahlásila návrat z lázní a podepsala. A čekala jsem. Nedělo se nic celý leden, nedělo se nic ani do půlky února, než nám malá umřela. Tak jsem zavolala na odbor a bylo mi řečeno, že jsem zde nic nehlásila a že se z důvodu úmrtí už vlastně nic řešit nebude. Asi šotek, myslela jsem si. A tak jsem zašla na odbor osobně. Jaké bylo ale mé překvapení, když úřednice, u které jsem formulář vyplňovala, mi sdělila, že jsem u ní nic nevyplňovala, že si na to vůbec nepamatuje a vedoucí odboru na mě hrubě vyjel, že v ruce nemám žádný důkaz o tom, že jsem u nich něco byla hlásit, že je to tvrzení proti tvrzení, a že si mám pamatovat, do kterých dveří to lezu! Na otázku, zda mu není divné, že do půlky března nemají vyřešenou žádost, která jim byla podána loni v říjnu a která jim navíc nevyřešená přecházela z roku do roku, na mě vyštěkl, že přece nemůže brát do ruky každou žádost zvlášť, protože jich tam mají přes 1500, že by nedělal nic jiného. Takové jednání mě tedy opravdu rozčílilo! Obrátila jsem se na místostarostku, která věc prošetřila. Bohužel, žádný formulář se opravdu nenašel, navíc jí bylo řečeno, že si mě nikdo z úřednic nepamatuje, že vždy jednaly s mojí starší dcerou (byla tam jednou místo mě). Tak si říkám, co to u nás na úřadě máme za lidi, kteří by potřebným měli vyjít vstříct a v jejich snaze se o svého blízkého, který péči rodiny potřebuje, pomáhat. Místo toho jsem se setkala s lidmi, kteří se ke mě chovali hrubě, arogantně a zcela nevhodně a neslušně, i když věděli, jakou těžkou životní etapou procházíme. S DF jsme si řekli, že podáme na jejich jednání oficiální stížnost. Čert vem peníze, i když u nás by to dělalo přinejmenším 9000 měsíčně, naší malou nám to nevrátí, ale jejich chování by nemělo projít bez potrestání. Pravda, já v ruce opravdu nemám žádnou kopii, na které je náš příjezd uveden, ale taky mě nenapadlo kopii vyplněného formuláře žádat, když jsem ho vyplnila přímo v kanceláři, kde jsem o příspěvek žádala. Takže pokud vám mohu radit, nechte si opravdu na všechno kopii vystavit, nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit. Je to smutné, ale je to tak. Je konec března a do dneška nemám v ruce ani vyjádření, že příspěvek na péči nebude poskytnut. ...že by na odboru opravdu úřadoval nějaký šotek???

Ráno v 9 hodin nás čeká s DF návštěva u notářky, kde bude přítomen biootec a bude rozhodnuto o dědictví. Tak nám držte pěstičky, ať aspoň tentokrát při nás Ten nahoře stojí.
Uživatelský avatar
Martina1
 
Příspěvky: 635
Registrován: 0, 18. říjen, 2008, 1:33 pm
Bydliště: Jihočeský kraj

Re: Bezmoc

Příspěvekod Lída » 0, 31. březen, 2010, 8:33 am

Martino :15: Ty jsi ten příspěvek nadepsala tak výstižně, až je mi úzko.

Moc držím palce na dnešek.
Uživatelský avatar
Lída
Site Admin
 
Příspěvky: 1362
Registrován: 0, 27. srpen, 2008, 12:40 am

Re: Bezmoc

Příspěvekod grafi » 0, 31. březen, 2010, 8:39 am

Taky držím palečky, ať aspoň někdy zvítězí zdravý rozum a spravedlnost nad blbci.
Obrázek
Obrázek
grafi
 
Příspěvky: 235
Registrován: 0, 18. září, 2008, 10:30 am
Bydliště: Žatec okres Louny

Re: Bezmoc

Příspěvekod Aliba » 0, 31. březen, 2010, 8:46 am

Martino
Držím pěsti, ať už vše dopadne dobře.
Ty úřády fakt hnus, pak se divěj, že se tam člověku nechce a nejvíc mně vytáčí, když si začnou stěžovat, jak za tu práci málo berou.
Uživatelský avatar
Aliba
 
Příspěvky: 3104
Registrován: 0, 12. říjen, 2008, 3:27 pm
Bydliště: v nočníku

Re: Bezmoc

Příspěvekod Jana76 » 0, 31. březen, 2010, 8:49 am

posílám trochu energie, budete jí potřebovat, je mi smutno na duši, že se takové věci dějí
Jana76
 
Příspěvky: 240
Registrován: 0, 16. září, 2008, 6:04 am
Bydliště: Ostrava

Re: Bezmoc

Příspěvekod IvaChytilova » 0, 31. březen, 2010, 1:41 pm

Marti, až mě z toho mrazí, čím procházíš. Je to hrůza. Snad jsi to dnes v mezích možností zvládla. Drž se. :(
IvaChytilova
 

Re: Bezmoc

Příspěvekod Martina1 » 0, 31. březen, 2010, 5:17 pm

Ahoj holky, ani nevím, jak začít. Pořád si připadám jak ve zlým snu. :scratch_ones_head:
Ráno jsme šli s DF k notářce. Usadili se na chodbě před kanceláří, kde seděla nějaká paní, a s každým krokem po schodech jsme nervozně vyhlíželi biootce. Nedorazil. Po 9 h nás paní notářka vyzvala ke vstupu do kanceláře a s námi se zvedla i ta paní, co seděla vedle nás. Jaké bylo naše překvapení, když nám bylo sděleno, že paní je pověřena biootcem plnou mocí. Mysleli jsme si, že je to advokátka, ale po zaslechnutí jejího jména mě málem ranilo. Ta paní byla matka jeho současné přítelkyně a vyjádřila se, že dědictví přijímá!!! Notářka tedy protistranu seznámila s tím, že vstupuje do dědického řízení i DF, protože s malou žil ve společné domácnosti více jak jeden rok. To se paní pověřené nelíbilo a chtěla prokázat naše společné žití a domácnost. Muselo by se toto prokazovat soudně dotazováním sousedů, známých, předvoláných svědků. Asi se to zdálo protistraně jako protahování a tak volala biootci(aspoň to tedy tvrdila, já si myslím, že volala dceři, tedy přítelkyni ex, ona rozhoduje o všem) a dostala pokyn soudně nic nedokazovat. Stejně ale měla otázky typu jak se bude řešit dál, že biootec o smrti nevěděl, a že i když řádně platil alimenty, že jsem mu malou stejně nepůjčovala. DF se při takových otázkách neovládl, musím přiznat, že já taky, a na její "zaručeně pravdivé" informace odpověděl po svém, tedy skutečně jak to bylo. No, připadala jsem si jak Alenka v říši divů.
Při sepisování zápisu mě napadla myšlenka a zeptala se, jak se v takovém případě řeší sourozenci, co žili taky ve společné domácnosti. A zletilí řeší.Takže jsem volala dceři do školy, aby přišla k notářce. Takže nakonec paní pověřená musela být spokojená se 1/4. Aspoň tak, aspoň se nedělily peníze z pojistky 2ma, ale 4ma. Navíc musí biootec uhradit 1/4 nákladů na pohřeb, zřízení pomníku se bohužel do toho počítat nemůže, dědic by s tím nemusel souhlasit, pokrátilo by se mu o tu částku dědictví. Paní pověřená souhlasila s tím, že veškeré ošacení po Karolince si mohu nechat já, jak šlechetné, že? Na místě uhradila 1/4notářských nákladů a s povýšeným pichlavým výrazem v očích, spokojeným výrazem ve tváři a s pravomocným rozhodnutím o přijatém dědictví odkráčela z kanceláře.
Zůstala jsem na židli jak přimražená. Počítali jsme s tím, že v nejhorším přijde biootec i se s vojí přítelkyní a ona se bude domáhat své přítomnosti u jednání, že by se třeba mohlo v biootci hnout svědomí a když své dceři za života nic nedal, tak aspoň teď by mohl aspoň něco udělat a dědictví odmítnout. V hloubi duše by nás nenapadlo, že to vyřeší, jak to vyřešil, že nedorazí a pošle za sebe matku své přítelkyně. Neměl ani tolik odvahy přijít si pro dědictví po dítěti, o kterém rozhlašovali oba to, co rozhlašovali, sám. Neměl ani tolik slušnosti se mi přijít podívat do očí. Kdyby mi exekučně jeho zaměstnavatel neposílal alimenty na malou, tak do teď nic nezaplatil. Nekoupil malé ani dudlík. Když byla po očkování a dostala horečky a já měla před mateřskou, v peněžence ani korunu, žádala jsem ho, aby mi pro malou koupil aspoň čaj, stroze mi sdělil v SMSce, že peníze nes... . Malou viděl za její první půlrok života snad 5x, pak už vůbec ne. Když nás měl potkat, radši se nám vyhnul nebo dělal, že nás nevidí. Po svých známých rozhlašuje, jak jsem ho pokaždé vyhodila, když za námi přišel a malou si chtěl vzít. A takový člověk teď bez sebemenšího studu přijme dědictví a hrdě prohlašuje, jaký byl otec!? Už nemůžu ani vzteky brečet. Jestli tohle Karolinka ze shora vidí, tak se musí v hrobě, chudinka, obracet. Jen si říkám, kde je ta Spravedlnost? Vybírá si u nás dovolenou? A kdy konečně ty Boží mlýny domelou to poslední zrnko?

Holky, chtěla jsem poprosit, není tu mezi vámi advokátka? Na zpětné zvýšení výživného teď nemáme nárok, ale chtěla bych zkusit dostat z biootce část peněz jako úhradu nákladů spojených s léčením malé. Nevíte jak na to, neumíte nám poradit? děkuju
Uživatelský avatar
Martina1
 
Příspěvky: 635
Registrován: 0, 18. říjen, 2008, 1:33 pm
Bydliště: Jihočeský kraj

PředchozíDalší

Zpět na Mám špatný den, špatný rok

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník