Stránka 1 z 1

Sebevědomí na nule...

PříspěvekNapsal: 0, 3. duben, 2016, 4:19 pm
od Lenka Láskorádová
Holky, je mi 30, ale v podstatě od puberty se stále jen "hledám... :(

mám nesmyslný strach z autorit. Jakmile je někdo vzdělanější než já, ale klidně i hezčí, profesně starší, atd atd, tak mám prostě sevřenou prdel před tím člověke a uctu a trému...nevím jak se toho zbavit. Stačí, aby kolegyně v práci byla v té práci o rok déle a už si vedle ní připadám maličká..:(

sebevědomě se dokážu bavit jen s lidmi mladšími, níže postavenými nebo méně hezkými, než jsem já... před všemi ostatními jsem nesebevědomá puťka...:(

pak co se týče vzhledu a života... já se sebou částečně spokojená jsem, ale moc bych si přála žít jinak, mám to doslova vysněné, ten život, ale nežiju ho(nejsou peníze,možnosti, atd...) naprosto se vidím v jedné mojí známé, je pro mě něco jako v pubertě herečky a zpěvačky - chci se s ní ztotožnit, chci být taky takhle úspěšná, krásná a stylová! Zároveň mám ze sebe blbý pocit, že se umm akorát opičit (ale ne, beru inspiraci)

a nakonec to dopadá tak, že trácím hodiny na netu nad pinterestem a věcmi, které bych si přála a nemám je, životem jaký bych chtěla a nemám ho (mám taky hezký, ale neumm si užít jeho krásu)
jí jsem schopná vysloveně stalkovat :( :oops: protože mě hrozně baví, i blog, který si píše.

Já nikoho nezajímám. Chtěla bych být pro své okolí atraktivní a inspirativní jako je na, ale nejsem. Všichni si o mě myslí, že jsem průměrná šedá puťka, která jen sedí doma a pěstuje si kytičky = nudná patronka. Já nejsem nudná, naopak, taky bych ráda byla stylová jako ta moje známá....ale asi to neumím prodat nebo nevím - prostě si nevěřím... chtěla bych se přestat zaobírat obdivem nad životy jiných a užívat si ten svůj, hezký život!!! jene to nejde. mě ten můj nebaví...jsem snílek...n všedním životě nejsou věci tak lákavé jako ve vymyšelném snu.... takže se zase těším večer k počítači, pinterestu, snění a k profilu mé známé, která má perfektní vkus...

víte, co je ale muj největší mindrák? že mě i muj současný život vyhovuje! jenže já strašně toužím po respektování a uznání od známých i neznámých...
a toho se mi nedostává, jak jsem už psala, vidí ve mě šedou myš a ještě ke všemu si myslí, že jsem nevyzrálá, že je mi sotva dvacet a né třicet. Že jsem věřící..prý tak vypadám - jakože naivně. Nechci takhle působit! :( ani nevíte, jak mě to ničí...zkuste si představit, že by si tohle někdo myslel o vás....

nemáte nějaké tipy jak si zvýšit sebevědomí, mít se raději? jak dát světu najevo, že znáte svou cenu? tedy vůbec...znát ji? jak neřešit nsmysly a nelétat hlavou v oblacích?