Sebevědomí na nule...

Každá máme někdy období, kdy se nemáme skvěle. Ztratíme práci, štve nás naše dříve drahá polovička, máme problémy s dětmi (ať proto, že jsou, nebo že stále nejsou...), někdo je dokonce obětí domácího násilí. Svěřte se, jistě nejste samy. Můžete se na svůj mail zaregistrovat znovu pod jinou přezdívkou, abyste byly v anonymitě.

Sebevědomí na nule...

Příspěvekod Lenka Láskorádová » 0, 3. duben, 2016, 4:19 pm

Holky, je mi 30, ale v podstatě od puberty se stále jen "hledám... :(

mám nesmyslný strach z autorit. Jakmile je někdo vzdělanější než já, ale klidně i hezčí, profesně starší, atd atd, tak mám prostě sevřenou prdel před tím člověke a uctu a trému...nevím jak se toho zbavit. Stačí, aby kolegyně v práci byla v té práci o rok déle a už si vedle ní připadám maličká..:(

sebevědomě se dokážu bavit jen s lidmi mladšími, níže postavenými nebo méně hezkými, než jsem já... před všemi ostatními jsem nesebevědomá puťka...:(

pak co se týče vzhledu a života... já se sebou částečně spokojená jsem, ale moc bych si přála žít jinak, mám to doslova vysněné, ten život, ale nežiju ho(nejsou peníze,možnosti, atd...) naprosto se vidím v jedné mojí známé, je pro mě něco jako v pubertě herečky a zpěvačky - chci se s ní ztotožnit, chci být taky takhle úspěšná, krásná a stylová! Zároveň mám ze sebe blbý pocit, že se umm akorát opičit (ale ne, beru inspiraci)

a nakonec to dopadá tak, že trácím hodiny na netu nad pinterestem a věcmi, které bych si přála a nemám je, životem jaký bych chtěla a nemám ho (mám taky hezký, ale neumm si užít jeho krásu)
jí jsem schopná vysloveně stalkovat :( :oops: protože mě hrozně baví, i blog, který si píše.

Já nikoho nezajímám. Chtěla bych být pro své okolí atraktivní a inspirativní jako je na, ale nejsem. Všichni si o mě myslí, že jsem průměrná šedá puťka, která jen sedí doma a pěstuje si kytičky = nudná patronka. Já nejsem nudná, naopak, taky bych ráda byla stylová jako ta moje známá....ale asi to neumím prodat nebo nevím - prostě si nevěřím... chtěla bych se přestat zaobírat obdivem nad životy jiných a užívat si ten svůj, hezký život!!! jene to nejde. mě ten můj nebaví...jsem snílek...n všedním životě nejsou věci tak lákavé jako ve vymyšelném snu.... takže se zase těším večer k počítači, pinterestu, snění a k profilu mé známé, která má perfektní vkus...

víte, co je ale muj největší mindrák? že mě i muj současný život vyhovuje! jenže já strašně toužím po respektování a uznání od známých i neznámých...
a toho se mi nedostává, jak jsem už psala, vidí ve mě šedou myš a ještě ke všemu si myslí, že jsem nevyzrálá, že je mi sotva dvacet a né třicet. Že jsem věřící..prý tak vypadám - jakože naivně. Nechci takhle působit! :( ani nevíte, jak mě to ničí...zkuste si představit, že by si tohle někdo myslel o vás....

nemáte nějaké tipy jak si zvýšit sebevědomí, mít se raději? jak dát světu najevo, že znáte svou cenu? tedy vůbec...znát ji? jak neřešit nsmysly a nelétat hlavou v oblacích?
Uživatelský avatar
Lenka Láskorádová
 
Příspěvky: 12
Registrován: 0, 2. leden, 2013, 2:21 pm

Zpět na Mám špatný den, špatný rok

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník